Jak se založí svěřenský fond?
Svěřenský fond představuje moderní právní institut, který umožňuje jak fyzickým osobám, tedy běžným občanům, tak právnickým osobám, mezi které patří například obchodní společnosti, nadace či jiné korporace, aby založily specifickou právní strukturu určenou k ochraně a profesionální správě vybraného majetku. Důvody pro založení takového fondu mohou být velmi rozmanité a zahrnují širokou škálu motivací – od zajištění finanční budoucnosti rodinných příslušníků, ochrany majetku před různými riziky, zabezpečení péče o osoby se zdravotním postižením, až po charitativní účely nebo dlouhodobé generační plánování majetku, kdy zakladatel chce zajistit, aby jeho majetek sloužil stanovanému účelu i dlouho po jeho smrti.
Rozhodnutí založit svěřenský fond a první kroky
Ve chvíli, kdy se osoba – ať už fyzická nebo právnická – rozhodne pro založení svěřenského fondu, vstupuje do procesu, který vyžaduje pečlivé právní ošetření a obvykle také profesionální asistenci. Tento proces se uskutečňuje prostřednictvím speciální právní smlouvy, která se nazývá statut svěřenského fondu. Tato zakládací listina je typicky uzavírána za účasti notáře, který zajišťuje právní jistotu celého procesu a ověřuje identitu zúčastněných stran. V rámci tohoto statutu zakladatel provádí klíčový právní úkon – vyčleňuje a přesně specifikuje určitou část svého osobního majetku, který má být vyňat z jeho přímého vlastnictví. Tento majetek může mít velmi různorodou podobu a může zahrnovat například nemovitosti jako rodinné domy, bytové jednotky nebo pozemky, dále finanční prostředky uložené na bankovních účtech, cenné papíry včetně akcií a dluhopisů, umělecká díla, podílové listy investičních fondů nebo jakýkoliv jiný majetek s ekonomickou hodnotou.
Převod majetku do svěřenského fondu
Prostřednictvím podpisu statutu a splnění všech zákonných náležitostí zakladatel právně vkládá tento pečlivě vybraný majetek do správy nově vznikajícího svěřenského fondu. Tento právní úkon znamená, že majetek fyzicky ani právně nezaniká, ale mění se způsob jeho držby a správy. Jedná se o sofistikovaný mechanismus, kdy majetek přestává být součástí osobního majetkového portfolia zakladatele, ale zároveň nepřechází do vlastnictví žádné konkrétní osoby – nachází se v určitém specifickém právním režimu, který jej chrání a zároveň umožňuje jeho aktivní správu podle předem stanovených pravidel.
Stanovení účelu a pravidel správy majetku
Současně s právním vyčleněním konkrétního majetku do svěřenského fondu má zakladatel klíčovou povinnost a zároveň právo velmi precizně a detailně stanovit ve statutu svěřenského fondu, k jakému konkrétnímu účelu má být tento majetek využíván, nebo alternativně ve prospěch které konkrétní osoby či skupiny osob má tento majetek sloužit a generovat prospěch. Může například určit, že výnosy z majetku mají sloužit k financování vzdělání jeho dětí, k zajištění důstojného života pro osobu se zdravotním postižením, k podpoře určitých charitativních projektů nebo vědeckého výzkumu. Kromě stanovení účelu zakladatel také velmi podrobně formuluje a zapisuje do statutu přesná pravidla a postupy, jakým způsobem má být majetek ve fondu spravován – určuje například, zda může být majetek investován a jakým způsobem, zda mohou být nemovitosti pronajímány, jak mají být rozdělovány výnosy, jaké jsou limity pro jednotlivé transakce a celou řadu dalších provozních a strategických pravidel, která budou následně závazná pro správu fondu.
Určení svěřenského správce
Jedním z naprosto zásadních kroků při zakládání svěřenského fondu je také to, že zakladatel musí určit a ve statutu jasně pojmenovat konkrétní osobu, případně více osob, nebo dokonce specializovanou instituci, která bude pověřena důležitou rolí svěřenského správce. Tento svěřenský správce může být fyzickou osobou, kterou zakladatel osobně zná a důvěřuje jí, například rodinný příslušník, dlouholetý přítel nebo profesionální poradce, anebo může jít o právnickou osobu, typicky specialized trustovou společnost, advokátní kancelář, banku nebo jinou profesionální instituci, která má odborné znalosti a zkušenosti se správou svěřenských fondů. Výběr správce je kritické rozhodnutí, protože tato osoba nebo instituce bude mít značnou odpovědnost a pravomoc při nakládání s majetkem fondu.
Formální založení fondu
Samotný právní akt založení svěřenského fondu je završen okamžikem, kdy všechny relevantní strany – především zakladatel, případně svěřenský správce, pokud je přítomen při zakládání, a notář – připojí své podpisy k zakládací listině, tedy ke statutu svěřenského fondu. Tímto formálním úkonem, který musí splňovat všechny zákonné náležitosti včetně úředního ověření podpisů, je svěřenský fond oficiálně založen a začína jeho právní existence. Od tohoto momentu se fond stává samostatným právním subjektem s vlastními právy a povinnostmi, který je zapsán do příslušného veřejného rejstříku, konkrétně do rejstříku svěřenských fondů vedeného krajským soudem.
Právní statut majetku po založení fondu
V okamžiku, kdy zakladatel dokončí proces vyčlenění svého vybraného majetku do svěřenského fondu a fond je řádně založen, nastává velmi specifická a z právního hlediska jedinečná situаce ohledně vlastnictví tohoto majetku. Tento majetek, který byl dříve součástí osobního vlastnictví zakladatele, přestává být jeho vlastnictvím v tradičním slova smyslu – zakladatel již nemůže s tímto majetkem volně nakládat podle svého momentálního uvážení, nemůže jej prodat pro vlastní potřebu, nemůže jej darovat nebo jej použít jako zástavu pro své osobní půjčky. Současně však – a to je na svěřenském fondu právně fascinující – tento majetek se nestává vlastnictvím žádné jiné konkrétní fyzické osoby ani právnické osoby, včetně svěřenského správce. Majetek se nachází v samostatném majetkovém režimu, kde je oddělen od osobního majetku všech zúčastněných stran, což jej chrání například před osobními věřiteli zakladatele i správce, před rozvodovými řízeními nebo insolvencí.
Role a odpovědnost svěřenského správce
Svěřenský správce, který byl zakladatelem pečlivě vybrán a oficiálně jmenován v zakládacím statutu, přebírá od okamžiku založení fondu velmi závažnou a komplexní úlohu. Jeho primární povinností a posláním je aktivně zacházet s finančními prostředky a dalším majetkem, který je uložen ve svěřenském fondu, a spravovat jej s takzvanou péčí řádného hospodáře. Tento právní termín znamená, že správce musí jednat s takovou mírou odbornosti, pečlivosti a obezřetnosti, jakou by použila rozumná a kompetentní osoba při správě vlastního majetku podobného druhu a hodnoty. Správce musí průběžně sledovat hodnotu majetku, činit informovaná rozhodnutí o investicích a správě, vést řádnou evidenci všech transakcí a činností, pravidelně podávat zprávy o stavu fondu, a především striktně dodržovat veškerá pravidla a požadavky, které byly zakladatelem stanoveny v zakládacím statutu. Celá činnost svěřenského správce musí být vedena jediným imperativem – věrně plnit vůli zakladatele tak, jak byla jasně a závazně formulována v zakládacích dokumentech fondu, a zajistit tak, aby účel, pro který byl fond založen, byl dlouhodobě a efektivně naplňován.
