Jak vznikne daňový bonus?
Daňový bonus je praktickým nástrojem daňové legislativy, který má za cíl podpořit pracující rodiny s dětmi tím, že jim umožňuje snížit nebo zcela eliminovat daňovou povinnost vůči státu. Abychom pochopili, jakým způsobem vzniká nárok na daňový bonus, je třeba se nejprve blíže podívat na mechanismus výpočtu daně z příjmů fyzických osob a na uplatňování daňového zvýhodnění, které je zaměřeno především na nezletilé nebo studující děti poplatníků.
Samotný proces začíná tím, že každý poplatník, který je plátcem daně z příjmů fyzických osob, je povinen na konci zdaňovacího období, tedy typicky na konci kalendářního roku, podat daňové přiznání nebo má-li příjmy pouze ze zaměstnání, má povinnost požádat svého zaměstnavatele o roční zúčtování daně. Toto přiznání obsahuje celou řadu údajů a výpočtů, z nichž jedním z klíčových je právě výpočet celkové daňové povinnosti. Daňová povinnost je určena jako procento ze základu daně, kterým může být buď daňová sazba uplatňována na celý příjem, nebo část příjmu po odečtení různých možných odpočtů, nebo slev na dani.
Daňové zvýhodnění na děti představuje určitou částku, kterou si může poplatník odečíst od vypočtené daně. Výše tohoto zvýhodnění je zpravidla každoročně stanovena zákonem a liší se podle počtu a věku dětí, které má poplatník v péči. Čím více dětí v domácnosti je, tím vyšší je celkové zvýhodnění, které poplatník může uplatnit. Pokud má rodina například tři děti, každé z nich jí dává právo na určitý odpočet, a pokud se některé z nich například aktivně věnuje studiu, může být tento odpočet ještě výhodnější.
Vznik samotného nároku na daňový bonus je podmíněn tím, že po všech těchto výpočtech je celková vypočtená daň nižší, než je celková suma uplatněného daňového zvýhodnění na děti. V takovém případě, protože uplatněný odpočet přečnívá nad vypočtenou daní, vzniká rozdíl, který se nazývá nárok na daňový bonus. To znamená, že místo toho, aby byl poplatník povinen doplácet zbytek daně, naopak dostává od státu částku, která odpovídá tomuto rozdílu.
Je důležité zmínit, že nárok na daňový bonus nevzniká automaticky každému poplatníkovi s dětmi. Kromě toho, že musí být splněna podmínka nižší daně než je výše daňového zvýhodnění, je také třeba, aby poplatník dosáhl určité minimální celkové výše ročního příjmu, který je rovněž stanoven v zákoně. Tato podmínka má eliminovat situace, kdy by nárok na bonus vznikal i těm, kteří fakticky nepřispívají do daňového systému, čímž se snaží legislativa zabránit nadměrnému zneužívání tohoto benefitu.
Dalším aspektem, který může hrát roli, je situace, kdy oba rodiče dětí mají příjmy, a tudíž oba uplatňují daňové zvýhodnění nebo bonus. V takovém případě je nezbytné situaci pečlivě koordinovat, aby nedošlo k překrývání nároků, což by mohlo vést k problémům při následných kontrolách ze strany finanční správy.
Výhoda daňového bonusu je v tom, že poskytuje přímou finanční úlevu a zlepšuje cash-flow domácností, zejména těch, které mají nižší příjmy, a tím pádem menší manévrovací prostor pro pokrytí základních potřeb. Tímto způsobem může rodina využít obdržené peníze například na vzdělání dětí, jejich volnočasové aktivity nebo třeba na zlepšení životních podmínek. Je to nástroj, který nejenže zohledňuje ekonomickou náročnost péče o děti, ale zároveň motivuje pracující rodiče k tomu, aby zůstali ekonomicky aktivní, což je v širším kontextu prospěšné i pro celou společnost.
Daňový bonus je tedy mechanismus, který v sobě nese jak administrativní, tak sociální prvky, a proto jeho správné pochopení a aplikace vyžaduje určité znalosti daňové legislativy, pečlivost a také obezřetnost při podávání daňových přiznání.
