Jaké jsou nejčastější chyby v přiznání k dani z příjmů právnických osob?
Daňové přiznání k dani z příjmů právnických osob představuje každoročně pro mnoho společností značnou administrativní zátěž, která je bohužel často provázena řadou chyb a omylů. Tyto nepřesnosti mohou mít pro daňové subjekty závažné důsledky, a to nejen v podobě nutnosti opakovaného podání opravného daňového přiznání, ale v horších případech i v podobě finančních sankcí nebo penále ukládaných správcem daně. Pojďme se podrobně podívat na nejčastější úskalí, se kterými se právnické osoby při vyplňování daňového přiznání potýkají.
Chyby v základních identifikačních údajích
Již při samotném zahájení vyplňování daňového přiznání se mnoho právnických osob dopouští elementárních chyb v identifikačních údajích. Především jde o nesprávné uvedení daňového identifikačního čísla (DIČ), které musí být vždy řádně vyplněno podle údajů přidělených příslušným finančním úřadem při registraci k dani z příjmů. V této souvislosti je nezbytné upozornit na častý omyl, kdy dochází k záměně DIČ přiděleného při registraci k dani z příjmů s DIČ, které bylo společnosti přiděleno při registraci k dani z přidané hodnoty. Jedná se o dva naprosto odlišné identifikátory, jejichž záměna může způsobit nesprávné přiřazení daňového přiznání v systému finanční správy.
Nesprávné určení typu daňového přiznání
Další běžnou chybou, která se vyskytuje zejména u právnických osob vzniklých v průběhu zdaňovacího období, je nesprávné označení typu daňového přiznání. V těchto případech je nutné vždy zaškrtnout, že se jedná o daňové přiznání typu M (mimořádné), nikoliv o řádné daňové přiznání. Současně je třeba správně uvést datum vzniku společnosti, kterým je datum zapsané v příslušném rejstříku právnických osob, nikoli první den zdaňovacího období (tj. 1. leden příslušného roku). Tato zdánlivě formální nepřesnost může vést k nesprávnému stanovení zdaňovacího období, a v důsledku toho i k chybnému výpočtu daňové povinnosti.
Chybná klasifikace účetní jednotky
V mnoha případech bývá také nesprávně uvedena kategorie účetní jednotky, což se týká především malých účetních jednotek. Aby mohla být účetní jednotka klasifikována jako malá, musí překročit alespoň dvě ze tří stanovených hodnot, a to po dobu dvou po sobě jdoucích rozvahových dnů. Tento aspekt je často přehlížen, což může vést k nesprávnému zatřídění společnosti a následně k aplikaci nesprávných účetních a daňových postupů.
Chybně propočítané odpisy majetku
Zásadní problémy v přiznání k dani z příjmu právnických osob vznikají při vyčíslení odpisů hmotného i nehmotného majetku. Mnohé společnosti chybně vypočítávají výši daňových odpisů nebo nesprávně promítají odchylky mezi daňově uznatelnými odpisy a odpisy zaúčtovanými v účetnictví. Tento rozdíl musí být řádně zachycen jako položka upravující základ daně, přičemž jeho nesprávné vyčíslení může vést k značnému zkreslení daňové povinnosti.
Chybné časové rozlišení nákladů a výnosů
Neméně problematickou oblastí je správné časové rozlišení nákladů a výnosů v účetnictví. Mnoho společností nedodržuje důsledně akruální princip, což následně vede k chybnému stanovení základu daně. Náklady a výnosy musí být zaúčtovány do období, s nímž časově a věcně souvisejí, bez ohledu na okamžik jejich úhrady či inkasa. Porušení této zásady může mít za následek nesprávné stanovení výsledku hospodaření a následně i základu daně.
Daňově neuznatelné náklady
Další častou chybou je nesprávné posouzení daňové uznatelnosti vynaložených nákladů. Typickým příkladem jsou náklady na reprezentaci, které ze zákona nejsou daňově uznatelné, avšak mnoho společností je opomíjí připočítat k výsledku hospodaření při stanovení základu daně. Podobný problém nastává i u peněžních a nepeněžních zaměstnaneckých benefitů, jejichž daňový režim je často velmi specifický a vyžaduje detailní znalost příslušných ustanovení zákona o daních z příjmů.
Chybějící povinné přílohy
Značné komplikace způsobuje právnickým osobám také opomenutí povinných příloh, bez kterých je daňové přiznání k dani z příjmů právnických osob neúplné. Především se jedná o přílohu k účetní závěrce, která je nezbytnou součástí daňového přiznání. Například společnost s ručením omezeným má povinnost zveřejňovat rozvahu ve zkráceném rozsahu a přílohu k účetní závěrce. Za nesplnění této povinnosti hrozí pokuta ve výši až 2 % z celkových aktiv společnosti, což může představovat velmi citelný finanční postih.
Mezi další často chybějící přílohy patří příloha č. 1/B zaměřená na daňové odpisy majetku a příloha č. 1/K obsahující vybrané ukazatele hospodaření. Absence těchto příloh může vést k výzvě správce daně k doplnění podání, případně k zahájení daňové kontroly.
Formální náležitosti rozvahy
U společností s ručením omezeným se často vyskytuje problém s formátem přikládané rozvahy. Mnoho z nich k přiznání přiloží rozvahu pouze ve zkráceném rozsahu, což je v rozporu s požadavky zákona, neboť obchodní společnosti mají povinnost sestavovat rozvahu v plném rozsahu. Tato formální nepřesnost může být rovněž důvodem pro odmítnutí daňového přiznání ze strany správce daně.
Chyby v podpisové části a žádosti o vrácení přeplatku
Podobně jako u daňových přiznání fyzických osob dochází i v případě právnických osob k častým chybám v podpisové části přiznání. Pokud je daňové přiznání podáváno prostřednictvím daňového poradce, je fyzickou osobou oprávněnou k podpisu právě tento poradce, nikoliv statutární orgán společnosti. Nesprávné vyplnění této části může zpochybnit platnost celého podání.
V případě vzniku přeplatku na dani je nezbytné v příslušném oddíle daňového přiznání podat žádost o jeho vrácení. Mnoho daňových subjektů mylně předpokládá, že případný přeplatek bude automaticky vrácen na jejich účet, což ovšem není pravda. Bez aktivní žádosti daňového subjektu zůstává přeplatek evidován na jeho osobním daňovém účtu a může být použit na úhradu jiných daňových povinností nebo případných nedoplatků.
Závěr
Vyplnění daňového přiznání k dani z příjmů právnických osob představuje komplexní proces, který vyžaduje důkladnou znalost daňových předpisů a pečlivou kontrolu všech vyplňovaných údajů. Výše uvedené chyby představují pouze nejčastější úskalí, se kterými se právnické osoby potýkají, a jejich seznam není zdaleka vyčerpávající. Pro minimalizaci rizika vzniku chyb a případných sankcí ze strany správce daně je vhodné svěřit přípravu daňového přiznání kvalifikovanému daňovému poradci nebo alespoň důsledně prostudovat aktuální pokyny k vyplnění formuláře daňového přiznání vydávané Finanční správou České republiky.
