Je možné prodloužit zkušební dobu zaměstnance jednostranně?
Otázka, zda je možné prodloužit zkušební dobu zaměstnance jednostranně, je v pracovněprávních vztazích poměrně zásadní a odpověď na ni je jednoznačná – jednostranné prodloužení zkušební doby není v souladu s platnou právní úpravou možné. To znamená, že ani zaměstnavatel, ani zaměstnanec nemohou bez souhlasu druhé strany rozhodnout o tom, že se zkušební doba prodlouží nad rámec původně sjednané délky.
Nezbytnost písemné dohody obou stran
V situaci, kdy zaměstnavatel či zaměstnanec dospějí k závěru, že potřebují prodloužit zkušební dobu při počátku zaměstnávání, je naprosto nezbytné, aby se na tomto prodloužení vždy písemně dohodly obě strany – tedy jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec. Právní úprava pracovního práva totiž klade důraz na písemnou formu u všech zásadních ujednání týkajících se pracovního poměru, a prodloužení zkušební doby mezi tyto významné úkony jednoznačně patří. Bez oboustranného souhlasu a bez řádného písemného zachycení této dohody by jakýkoliv pokus o prodloužení zkušební doby byl neplatný a právně nevymahatelný. Je tedy zcela vyloučeno, aby kterákoliv ze stran pracovního poměru jednostranně rozhodla o prodloužení této významné zkušební fáze zaměstnání.
Forma dokumentace prodloužení zkušební doby
Pro řádné a právně závazné prodloužení zkušební doby je nutné vytvořit o tom písemný záznam, který může mít podobu buď samostatné dohody o prodloužení zkušební doby, nebo také písemného dodatku k původní pracovní smlouvě. Oba tyto dokumenty mají stejnou právní sílu, pokud obsahují všechny potřebné náležitosti a jsou řádně podepsány oběma smluvními stranami. Volba mezi samostatnou dohodou a dodatkem k pracovní smlouvě je obvykle záležitostí interní praxe zaměstnavatele a preferencí účastníků pracovního poměru. Podstatné však je, aby zvolená forma dokumentu byla písemná, jasná, srozumitelná a aby obsahovala všechny potřebné informace týkající se prodloužení zkušební doby. Ústní dohoda o prodloužení zkušební doby by totiž nebyla právně účinná a v případě sporu by bylo velmi obtížné prokázat, že k takovému ujednání skutečně došlo.
Obsahové náležitosti dohody o prodloužení
Písemná dohoda o prodloužení zkušební doby nebo dodatek k pracovní smlouvě musí obsahovat jednoznačná data, od kdy do kdy se zkušební doba prodlužuje, a také jaká je celková výsledná délka zkušební doby daného pracovního vztahu. Tato specifikace je naprosto zásadní z hlediska právní jistoty obou stran a také z hlediska možnosti přezkoumání, zda nedošlo k překročení zákonného limitu pro maximální možnou délku zkušební doby. V dokumentu by tedy mělo být explicitně uvedeno například: "Zkušební doba původně sjednaná do data [datum] se prodlužuje do data [nové datum], celková délka zkušební doby tedy činí [počet] měsíců." Taková konkrétní formulace nezanechává prostor pro interpretační nejasnosti a umožňuje jednoznačně ověřit, že došlo k dodržení všech zákonných podmínek pro prodloužení zkušební doby.
Maximální délka zkušební doby od června 2025
Zákonodárce stanovil přesné limity pro maximální možnou délku zkušební doby, přičemž tyto limity se od června 2025 upravují. U řadových zaměstnanců může maximální délka zkušební doby včetně jakéhokoli prodloužení činit 4 měsíce od počátku trvání pracovního poměru. To znamená, že i kdyby byla zkušební doba původně sjednána například na 2 měsíce a následně byla prodloužena, celková kumulativní délka všech zkušebních období nesmí u běžných zaměstnanců přesáhnout hranici čtyř měsíců. Tento limit je imperativní povahy, což znamená, že od něj nelze se odchýlit ani dohodou stran – jakékoli ujednání o delší zkušební době by bylo v části překračující tento limit neplatné. Důvodem pro stanovení této maximální hranice je ochrana zaměstnance před nadměrně dlouhým obdobím nejistoty, kdy může být pracovní poměr ukončen kdykoli bez udání důvodu.
Speciální režim pro vedoucí zaměstnance
Právní úprava rozlišuje mezi řadovými zaměstnanci a vedoucími zaměstnanci, přičemž u vedoucích zaměstnanců může celková délka zkušební doby trvat maximálně 8 měsíců. Toto rozlišení vychází z předpokladu, že vedoucí pracovníci vykonávají zpravidla složitější a odpovědnější práci, jejíž zvládnutí a posouzení vhodnosti daného zaměstnance pro takovou pozici může vyžadovat delší časové období. Vedoucím zaměstnancem se pro účely této úpravy rozumí zaměstnanec, který je oprávněn přidělovat podřízeným zaměstnancům pracovní úkoly, organizovat, řídit a kontrolovat jejich práci a vydávat jim za tímto účelem závazné pokyny. I v případě vedoucích zaměstnanců však platí, že limit osmi měsíců je absolutní maximum, které nelze překročit ani vzájemnou dohodou stran, a že jakékoli prodloužení zkušební doby musí být realizováno písemnou dohodou obou účastníků pracovního poměru.
Automatické prodloužení ze zákona
Kromě smluvního prodloužení zkušební doby na základě dohody obou stran existují také situace, kdy se zkušební doba automaticky prodlužuje ze zákona, a to bez nutnosti jakékoli další dohody mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. K tomuto automatickému prodloužení dochází o ty pracovní dny, kdy zaměstnanec neodpracoval celou směnu z důvodu překážky v práci. Tento mechanismus automatického prodloužení je založen na principu, že zkušební doba má sloužit k ověření pracovních schopností a dovedností zaměstnance, což je možné jen v době, kdy zaměstnanec skutečně vykonává práci. Pokud zaměstnanec v průběhu zkušební doby nepracuje z různých důvodů, je logické, že se období, během kterého může zaměstnavatel hodnotit jeho pracovní výkon, automaticky prodlužuje o dobu této nepřítomnosti.
Překážky v práci vedoucí k automatickému prodloužení
Mezi typické překážky v práci, které vedou k automatickému prodloužení zkušební doby, patří především nemoc zaměstnance nebo čerpání dovolené. Pokud je tedy zaměstnanec například během tříměsíční zkušební doby nemocen po dobu deseti pracovních dnů, zkušební doba se automaticky prodlouží o těchto deset dnů, aby zaměstnavatel měl skutečně tři měsíce čisté pracovní doby na posouzení vhodnosti zaměstnance. Totéž platí pro situaci, kdy zaměstnanec čerpá dovolenou – i když má na dovolenou nárok a její čerpání je zcela legitimní, pro účely zkušební doby se tato doba nepočítá jako doba, kdy lze hodnotit pracovní výkon. Neomluvená absence vede k prodloužení zkušební doby stejným způsobem, což může být pro zaměstnance paradoxně nevýhodné, protože si tím prodlužuje období nejistoty ohledně svého pracovního poměru. Je důležité zdůraznit, že toto automatické prodloužení ze zákona nepodléhá maximálním limitům stanoveným pro smluvní prodloužení – to znamená, že i když byla zkušební doba sjednána na maximální možnou dobu (4, resp. 8 měsíců), o dny nepřítomnosti se automaticky prodlužuje nad tento rámec.
