Je pro daňový subjekt horší daňové nebo trestní řízení?
Jak daňové, tak trestní řízení představují pro daňový subjekt mimořádně náročnou a psychicky i finančně vyčerpávající životní situaci, která může zásadním způsobem ovlivnit jeho každodenní fungování, podnikání i osobní život. V obou případech se daňový subjekt ocitá pod tlakem státních orgánů, je povinen spolupracovat, předkládat doklady a vysvětlovat své kroky, přičemž celý proces může trvat měsíce i roky a přináší s sebou značnou míru nejistoty ohledně budoucího výsledku. Přesto však mezi oběma typy řízení existují zásadní rozdíly, které jednoznačně určují, které z nich je pro daňový subjekt závažnější a nebezpečnější.
Podstata a důsledky daňového řízení
Daňové řízení je svou podstatou zaměřeno především na správné a úplné vybrání daně, přičemž jeho primárním cílem není potrestat daňový subjekt v trestněprávním smyslu, ale zajistit, aby stát obdržel daňové příjmy v zákonem stanovené výši. V praxi to znamená, že správce daně prověřuje, zda daňový subjekt splnil veškeré své daňové povinnosti řádně a včas, a pokud dospěje k závěru, že nikoliv, přistoupí k doměření daně v odpovídající výši. K samotnému doměření daně se navíc zpravidla přidávají i úroky z prodlení, které mohou v případě delšího časového období a vyšší částky základní daňové povinnosti dosáhnout velmi vysokých hodnot a celkovou finanční zátěž daňového subjektu ještě výrazně znásobit. Daňový subjekt se tak může ocitnout v situaci, kdy je povinen uhradit částky v řádu statisíců či dokonce milionů korun, což může vést k platební neschopnosti, vzniku závažných dluhů vůči státu i soukromým věřitelům a v krajním případě i k zahájení exekučního řízení, které může postihnout jeho majetek, bankovní účty či pohledávky. Ačkoliv jsou tyto důsledky nepochybně velmi závažné a mohou mít pro daňový subjekt likvidační charakter, z hlediska osobní svobody daňového subjektu daňové řízení samo o sobě ve valné většině případů nepředstavuje přímé riziko uvěznění či jiného omezení osobní svobody.
Závažnost trestního řízení v daňových věcech
Trestní řízení vedené v souvislosti s daňovými záležitostmi představuje pro daňový subjekt podstatně závažnější hrozbu, a to zejména proto, že jeho výsledkem může být uložení trestu odnětí svobody, který daňový subjekt připraví nejen o svobodu, ale i o možnost pokračovat v podnikání, pečovat o rodinu a vést běžný osobní život. Typickým příkladem trestného činu v oblasti daní je trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby, který je upraven v českém trestním zákoníku a který postihuje jednání, jímž pachatel způsobí, že příslušná daňová povinnost není splněna vůbec nebo je splněna pouze v nižší než zákonem stanovené výši. Tento trestný čin přitom zákon diferencuje podle závažnosti způsobeného daňového úniku, přičemž již v jeho základní, tedy nejméně závažné skutkové podstatě hrozí pachateli trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců až tří let, a to i v případě, že se jedná o relativně nižší zkrácení daně. V nejzávažnějších případech, kdy dojde ke zkrácení daně ve zvlášť velkém rozsahu nebo kdy se trestného činu dopustí člen organizované skupiny, může soud uložit trest odnětí svobody v rozmezí pěti až deseti let, což se svou závažností řadí mezi nejpřísnější sankce, které český trestní zákoník vůbec zná. Vedle trestu odnětí svobody může být daňovému subjektu v rámci trestního řízení uložen také trest zákazu činnosti, propadnutí majetku či peněžitý trest, přičemž všechny tyto sankce lze ukládat vedle sebe a jejich kombinovaný dopad na daňový subjekt může být zdrcující.
Závěr: Srovnání obou řízení a jejich dopadů
Z výše uvedeného srovnání jednoznačně vyplývá, že ačkoliv jsou obě řízení pro daňový subjekt nepříjemná, zatěžující a potenciálně velmi nákladná, trestní řízení vedené v daňových věcech je z hlediska závažnosti možných důsledků nesrovnatelně horší a nebezpečnější než řízení daňové. Zatímco daňové řízení může vyústit v doměření daně, vznik dluhů a v krajním případě exekuci majetku, trestní řízení přináší reálnou hrozbu uvěznění, které je z pohledu osobní svobody, rodinného života, profesní kariéry a celkového společenského postavení pachatele tím nejzávažnějším důsledkem, který může daňový subjekt v důsledku svého jednání vůbec utrpět. Je proto nanejvýš žádoucí, aby daňové subjekty věnovaly plnění svých daňových povinností náležitou pozornost, v případě jakýchkoliv pochybností vyhledaly odbornou právní nebo daňovou pomoc a nepodceňovaly rizika, která mohou z jejich jednání v daňové oblasti vyplývat, neboť hranice mezi daňovým pochybením a trestným činem může být v praxi velmi tenká a její překročení může mít naprosto zásadní a nevratné dopady na celý jejich život.
