Kam vyplnit příjmy ze zahraničí v českém daňovém přiznání?
Všichni poplatníci, kteří jsou daňovými rezidenty České republiky, mají povinnost přiznat a řádně zdanit veškeré své celosvětové příjmy prostřednictvím českého daňového přiznání. Tato povinnost se týká každého, kdo má v České republice trvalé bydliště nebo se zde obvykle zdržuje, přičemž za obvyklý pobyt se považuje zdržování se na území ČR po dobu delší než 183 dní v příslušném kalendářním roce. Pokud tedy takový poplatník pobíral během roku 2025 zdanitelné příjmy jak z tuzemských, tak ze zahraničních zdrojů, případně v určitých specifických situacích dokonce pouze příjmy ze zahraničí, je povinen v roce 2026 podat přiznání k dani z příjmů fyzických osob a tyto příjmy v něm řádně vykázat a zdanit.
Příloha č. 3 daňového přiznání – klíčový formulář pro zahraniční příjmy
Příjmy pocházející ze zaměstnání nebo z podnikatelské činnosti vykonávané v zahraničí se v českém daňovém přiznání fyzických osob nevykazují přímo v hlavní části formuláře, ale uvádějí se do přílohy číslo 3, která je speciálně určena právě pro zachycení příjmů ze zdrojů v zahraničí. Tato příloha slouží jako samostatný výpočtový list, ve kterém poplatník detailně rozepíše veškeré zahraniční příjmy podle jednotlivých států, z nichž příjmy pocházejí, přičemž pro každý stát se vyplňuje zvláštní část nebo řádek přílohy. V rámci přílohy č. 3 poplatník rovněž vypočítá základ daně z těchto zahraničních příjmů a zároveň zde uvede výši daně, která již byla z daných příjmů zaplacena v příslušné cizí zemi. Správné a úplné vyplnění přílohy č. 3 je naprosto zásadní pro to, aby bylo možné následně správně aplikovat příslušnou metodu zamezení dvojího zdanění a aby nedošlo k chybám při výpočtu celkové daňové povinnosti poplatníka vůči české daňové správě.
Metody zamezení dvojího zdanění – zápočet a vynětí příjmů
Aby nedocházelo k tomu, že by poplatník musel platit daň ze stejného příjmu dvakrát – jednou v zemi, kde příjem vznikl, a podruhé v České republice jako zemi daňové rezidence –, jsou mezi státy uzavírány mezinárodní smlouvy o zamezení dvojího zdanění. Na základě těchto smluv poplatník v příloze č. 3 použije jednu ze dvou základních metod zamezení dvojímu zdanění. První metodou je takzvaný prostý zápočet daně zaplacené v zahraničí, při níž se daň uhrazená v cizí zemi odečte od české daňové povinnosti vypočtené z celkového základu daně, přičemž zápočet je omezen do výše české daně připadající na zahraniční příjem. Druhou metodou je vynětí příjmů s výhradou progrese, při které se zahraniční příjmy z českého základu daně zcela vyjmou, avšak použijí se ke stanovení sazby daně, která se pak uplatní pouze na příjmy tuzemské, což může mít vliv na výslednou výši daňové povinnosti zejména v případech, kdy jsou zahraniční příjmy vysoké. Která z těchto metod se použije, závisí výhradně na tom, ze které konkrétní země příjem pochází a jak je příslušná bilaterální smlouva o zamezení dvojího zdanění mezi Českou republikou a daným státem nastavena.
Přenos výsledků z přílohy č. 3 do hlavního formuláře přiznání
Po řádném vyplnění přílohy č. 3 a provedení všech potřebných výpočtů poplatník přenese výsledné hodnoty do hlavní části formuláře daňového přiznání, konkrétně je přičte k příjmům a základu daně z tuzemských zdrojů. Tento postup zajišťuje, že celková daňová povinnost poplatníka je správně vypočtena ze součtu všech příjmů – jak domácích, tak zahraničních – při současném zohlednění již zaplacené daně v cizině nebo při vyloučení těchto příjmů ze základu daně, pokud je uplatněna metoda vynětí. Výsledný základ daně z hlavního formuláře pak slouží jako východisko pro výpočet celkové české daně z příjmů fyzických osob, od níž se dále odečítají případné slevy na dani a daňová zvýhodnění, na která má poplatník nárok. Celý tento proces propojení přílohy č. 3 s hlavním formulářem je konstruován tak, aby byl respektován princip celosvětového zdanění daňových rezidentů při současném zamezení nežádoucímu dvojímu daňovému zatížení stejného příjmu.
Odlišnosti jednotlivých bilaterálních smluv o zamezení dvojího zdanění
Je velmi důležité si uvědomit, že Česká republika má uzavřeny smlouvy o zamezení dvojího zdanění s desítkami zemí světa a každá z těchto smluv má svá specifická pravidla, podmínky a výjimky, které se mohou v různých detailech vzájemně lišit. To znamená, že postup zdanění příjmů ze zaměstnání v Německu může být odlišný od postupu při zdanění příjmů z podnikání ve Velké Británii nebo příjmů z pronájmu nemovitosti na Slovensku, a to i přesto, že základní principy jsou ve většině smluv podobné. Rozdíly mohou spočívat například v tom, která metoda zamezení dvojímu zdanění se použije, jaké typy příjmů jsou smlouvou pokryty, v jakém státě mají být určité příjmy zdaněny přednostně nebo jaké jsou výjimky a zvláštní ustanovení pro specifické kategorie příjmů. Z tohoto důvodu je naprosto zásadní, aby se poplatník před podáním daňového přiznání důkladně seznámil s konkrétním textem smlouvy uzavřené mezi Českou republikou a zemí, z níž jeho zahraniční příjmy pocházejí, případně aby vyhledal odbornou pomoc.
Doporučení – nastudovat smlouvu nebo se poradit s daňovým poradcem
Vzhledem ke složitosti problematiky mezinárodního zdanění a k možným odlišnostem v obsahu jednotlivých bilaterálních smluv o zamezení dvojího zdanění se každému poplatníkovi, který má zahraniční příjmy, důrazně doporučuje buď si detailně nastudovat podmínky příslušné smlouvy přímo v jejím textu, který je volně dostupný například na webových stránkách Ministerstva financí České republiky nebo ve Sbírce mezinárodních smluv, anebo se obrátit na zkušeného daňového poradce, který má s problematikou mezinárodního zdanění praxi. Daňový poradce dokáže nejen správně identifikovat, která smlouva se na danou situaci vztahuje a jaká metoda zamezení dvojímu zdanění se má použít, ale také pomůže s korektním vyplněním přílohy č. 3 i hlavního formuláře daňového přiznání a upozorní na případné další povinnosti či specifika, která by poplatník mohl přehlédnout. Chyby při zdanění zahraničních příjmů mohou mít vážné finanční důsledky, proto se investice do konzultace s odborníkem zpravidla více než vyplatí.
Povinnost doložit doklady o zahraničních příjmech a zaplacených daních
Velmi důležitým a často opomíjeným krokem při podání daňového přiznání se zahraničními příjmy je povinnost přiložit k přiznání také příslušné podpůrné dokumenty, které tyto příjmy prokazují a dokládají výši daně odvedené v cizině. Mezi tyto doklady patří zejména potvrzení od zahraničního zaměstnavatele o výši vyplacené mzdy a sražené dani, výpisy z bankovních účtů dokládající přijaté platby, zahraniční daňová přiznání nebo rozhodnutí zahraničního finančního úřadu o vyměření daně, případně další dokumenty specifické pro daný typ příjmu a danou zemi. Finanční úřad je oprávněn tyto doklady vyžádat a jejich absence může způsobit komplikace při zpracování přiznání nebo dokonce zpochybnění nároku na zápočet zahraniční daně. Pokud jsou doklady vyhotoveny v cizím jazyce, může správce daně požadovat jejich úřední překlad do češtiny, proto je vhodné tuto skutečnost zohlednit při přípravě přiznání a zajistit potřebné překlady s dostatečným předstihem před termínem podání daňového přiznání.
