Kdo může kontrolovat firmu ohledně podezření na švarcsystém?
Pokud existuje podezření, že určitá firma provozuje švarcsystém, jedná se o velmi závažnou situaci, která vyžaduje pozornost příslušných státních kontrolních orgánů. Švarcsystém představuje nelegální či zastřenou formu zaměstnávání, při níž osoba vykonává práci pro firmu formálně jako osoba samostatně výdělečně činná, tedy jako OSVČ, avšak ve skutečnosti jsou podmínky její práce naprosto totožné s těmi, které by měl klasický zaměstnanec v pracovněprávním vztahu. V České republice existují dva hlavní kontrolní orgány, které mají pravomoc a povinnost kontrolovat firmy v souvislosti s možným výskytem švarcsystému. Prvním z těchto orgánů je Státní úřad inspekce práce České republiky, který se zaměřuje především na pracovněprávní aspekty celé situace. Druhým klíčovým orgánem je pak Finanční správa České republiky, jejíž hlavní náplní je kontrola daňových povinností a odhalování případných daňových úniků, které s švarcsystémem velmi úzce souvisejí.
Úloha Státního úřadu inspekce práce při kontrolách
Státní úřad inspekce práce České republiky představuje primární kontrolní orgán, který se systematicky věnuje odhalování případů nelegálního zaměstnávání v celé jejich šíři. Při svých kontrolních činnostech se inspektoři práce zaměřují především na identifikaci konkrétních znaků a charakteristik, které svědčí o tom, že v daném případě může jít o nelegální formu závislé práce, přestože navenek celá situace vypadá jako zcela regulérní a nezávislá obchodní spolupráce s osobou samostatně výdělečně činnou. Inspektoři práce při svých kontrolách velmi pečlivě zkoumají skutečné podmínky, za kterých dotyčná osoba vykonává svou práci pro firmu, přičemž hodnotí celou řadu kritérií, jako je například míra podřízenosti pracovníka vůči firmě, možnost odmítnout konkrétní zadání práce, způsob určování pracovní doby, místo výkonu práce, poskytování pracovních nástrojů a pomůcek a mnoho dalších faktorů, které mohou svědčit o tom, že ve skutečnosti nejde o samostatnou výdělečnou činnost, ale o klasický pracovněprávní vztah, který by měl být řádně uzavřen formou pracovní smlouvy.
Finanční správa a její zaměření na daňové aspekty
Finanční správa České republiky má jako svou primární oblast zájmu kontrolu správného plnění daňových povinností ze strany všech subjektů, tedy jak firem, tak jednotlivých osob. V kontextu švarcsystému se pracovníci finanční správy zaměřují především na oblast možných daňových úniků, které s touto formou nelegálního zaměstnávání velmi úzce souvisejí a často jsou vlastně hlavním motivem, proč firmy k švarcsystému vůbec přistupují. Je třeba si uvědomit, že daňové úniky a nelegální výkon závislé práce nejsou dva oddělené a nesouvisející problémy, ale naopak představují dva aspekty téhož protiprávního jednání, které spolu velmi úzce souvisejí a vzájemně se prolínají. Když firma zaměstnává pracovníky formou švarcsystému, dochází totiž k tomu, že se vyhýbá odvodům pojistného na sociální a zdravotní pojištění za své zaměstnance, neplatí správně daň z příjmů ze závislé činnosti a zároveň si může navíc ještě neoprávněně snižovat svůj základ daně o částky, které vyplácí těmto formálním OSVČ jako náklady na subdodavatelské služby.
Právní spory o vymezení pravomocí obou orgánů
V minulosti docházelo k určitým sporům a nejasnostem ohledně toho, jak přesně se k sobě mají pravomoci Státního úřadu inspekce práce a Finanční správy v oblasti kontroly švarcsystému, přičemž tyto spory dokonce musely být řešeny až na úrovni nejvyšších soudních instancí. Inspekce práce se určitou dobu, dokonce i v rámci soudních řízení, poměrně aktivně bránila stanovisku, že závislá práce, kterou kontroluje ona, je něco zcela odlišného a oddělitelného od závislé činnosti, která naopak zajímá a je v kompetenci finanční správy. Podle tohoto názoru Inspekce práce mělo jít o dva naprosto odlišné právní instituty s odlišnými charakteristikami a znaky, a proto by také rozhodnutí vydaná těmito dvěma úřady měla mít zcela odlišný charakter a vzájemně by se neměla nijak ovlivňovat. Tento právní názor však nakonec neobstál v judikatuře nejvyšších soudů.
Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu a jeho důsledky
Nejvyšší správní soud, který je nejvyšší instancí v oblasti správního soudnictví v České republice, se v dané věci vyjádřil velmi jasně a rozhodl způsobem, který má zásadní dopady na celou problematiku kontroly švarcsystému oběma kontrolními orgány. Podle stanoviska Nejvyššího správního soudu je pojem závislá činnost, se kterým pracuje Finanční správa, pojmem výrazně širším a zároveň nadřazeným vůči pojmu závislá práce, který je předmětem kontrolní činnosti Státního úřadu inspekce práce. Z tohoto důvodu mají rozhodnutí, která vydává Finanční správa v rámci svých kontrol zaměřených na odhalování nelegální závislé činnosti, aplikovatelný a závazný charakter i pro rozhodnutí, která následně vydává Inspekce práce v rámci svých kontrol zaměřených na nelegální závislou práci. Na druhou stranu však platí, že pokud je určitá činnost kvalifikována jako závislá činnost, nemusí to automaticky znamenat, že jde zároveň i o závislou práci v pracovněprávním smyslu, což znamená, že rozhodnutí Finanční správy má ve výsledku širší a vyšší účinek než rozhodnutí Inspekce práce.
Odlišnosti v metodách a postupech obou kontrolních orgánů
Mezi Státním úřadem inspekce práce a Finanční správou existují významné rozdíly nejen v tom, na jaké aspekty švarcsystému se primárně zaměřují, ale také v tom, jakými konkrétními metodami a postupy své kontrolní činnosti provádějí a jak celý kontrolní proces prakticky organizují. Inspekce práce při kontrole možného nelegálního zaměstnávání postupuje obvykle tak, že provádí kontrolu zcela neohlášeně, tedy bez předchozího upozornění kontrolované firmy, přičemž inspektoři přicházejí přímo na konkrétní pracoviště, kde má být nelegální práce vykonávána. Na místě se pak především soustředí na provedení výslechů všech konkrétních osob, které jsou právě přítomny na daném pracovišti, přičemž se jich detailně dotazují na podmínky, za kterých vykonávají svou práci, na způsob zadávání úkolů, na pracovní dobu, odměňování a všechny další relevantní okolnosti jejich zaměstnávání. Teprve následně, po provedení těchto výslechů a po získání základního obrazu o situaci na pracovišti, přistupují inspektoři práce k podrobné kontrole dostupné dokumentace.
Specifika kontrol prováděných Finanční správou
Naproti tomu Finanční správa přistupuje ke kontrolám potenciálního švarcsystému poměrně odlišným způsobem, který odpovídá její primární orientaci na daňové aspekty celé problematiky. Kontroly prováděné Finanční správou ohledně možného výskytu švarcsystému bývají zpravidla předem ohlášené, což znamená, že kontrolovaná firma je s určitým časovým předstihem informována o tom, že bude provedena kontrola, a má možnost připravit si všechny potřebné dokumenty a podklady. Hlavní náplní kontroly ze strany Finanční správy je pak především velmi důkladné prověření veškeré dostupné dokumentace, včetně smluv, faktur, účetních dokladů, daňových přiznání a všech dalších písemných materiálů a údajů, které v této dokumentaci jsou obsaženy. Finanční správa se tedy soustředí na analýzu formální stránky celého vztahu a hledá nesrovnalosti a indicie toho, že ve skutečnosti nejde o spolupráci s OSVČ, ale o zaměstnávání.
Vzájemná spolupráce a koordinace kontrolních orgánů
Je důležité zdůraznit, že mezi Státním úřadem inspekce práce a Finanční správou existuje možnost vzájemné spolupráce a předávání informací, která může vést k efektivnějšímu odhalování případů švarcsystému. Finanční správa má konkrétně možnost na základě výsledků své kontroly, při níž může odhalit indicie nelegálního zaměstnávání, podat podnět Inspekci práce s tím, aby tato provedla další, podrobnější kontrolu celé situace. Tato navazující kontrola ze strany Inspekce práce je pak typicky zaměřena právě na přímý kontakt s dotčenými osobami a na provedení jejich výslechů, což může přinést další důkazy o tom, že skutečně dochází k nelegální závislé práci. Tato forma koordinace mezi oběma kontrolními orgány umožňuje komplexnější přístup k problematice švarcsystému, kdy daňové a pracovněprávní aspekty jsou vyšetřovány ve vzájemné souvislosti a výsledky kontrol jednoho orgánu mohou sloužit jako podklad pro činnost orgánu druhého.
