Kdo nemusí danit příjem z pronájmu v roce 2026 za rok 2025?
Příjmy z pronájmu jsou v české daňové legislativě upraveny ustanovením § 9 zákona o daních z příjmů, zkráceně označovaného jako ZDP. Toto ustanovení se vztahuje na veškeré příjmy, které fyzická osoba získá pronájmem nemovitých věcí, bytů nebo nebytových prostor přičemž tato kategorie příjmů podléhá standardně zdanění a poplatníci jsou povinni je uvádět do daňového přiznání. Existují však zákonem stanovené výjimky, které určitým skupinám poplatníků při příjmech do zákonného limitu povinnost podávat daňové přiznání a platit daň zcela odpouštějí. První a nejzákladnější skupinou, která v roce 2026 nemusí danit příjmy z pronájmu za rok 2025, jsou ti poplatníci, jejichž veškeré zdanitelné příjmy za celý rok 2025 pocházely výhradně z pronájmu dle § 9 ZDP a zároveň celková výše těchto příjmů za celé zdaňovací období roku 2025 v součtu nepřesáhla hranici 50 000 Kč.
Poplatníci s kombinací více druhů zdanitelných příjmů do 50 000 Kč
Druhá důležitá skupina poplatníků, která rovněž nemusí v roce 2026 podávat daňové přiznání za rok 2025 ani platit daň, zahrnuje osoby, které sice v průběhu roku 2025 pobíraly vedle příjmů z pronájmu dle § 9 ZDP také jiné druhy zdanitelných příjmů, avšak celková výše všech těchto příjmů dohromady za celý rok 2025 nepřesáhla částku 50 000 Kč. Takovými dalšími příjmy mohou být například drobné příjmy z kapitálového majetku, tedy například přijaté dividendy, úroky z půjček poskytnutých třetím osobám nebo jiné podobné výnosy, dále pak příjmy z příležitostných činností nebo jiné zdanitelné příjmy, které se nepravidelně objeví v průběhu roku. Klíčovým kritériem pro tuto skupinu poplatníků je tedy skutečnost, že součet veškerých jejich zdanitelných příjmů ze všech zdrojů za celý rok 2025 nepřekročil zákonem stanovenou hranici 50 000 Kč. Pokud tato podmínka splněna je, nevzniká těmto osobám povinnost daňové přiznání podávat ani povinnost odvést státu jakoukoliv daň z příjmů. Je přitom důležité zdůraznit, že do tohoto limitu se nezahrnují příjmy, které jsou od daně osvobozeny, nebo příjmy, z nichž je daň vybírána srážkou přímo u zdroje, neboť ty jsou z pohledu povinnosti podání daňového přiznání posuzovány odlišným způsobem.
Zaměstnanci s vedlejšími příjmy z pronájmu do 20 000 Kč
Specifická a v praxi velmi četná skupina poplatníků, na kterou se vztahuje odlišný, příznivější limit pro osvobození od povinnosti podávat daňové přiznání, jsou zaměstnanci. Zaměstnancem se pro tyto účely rozumí fyzická osoba, která v roce 2025 pobírala příjmy ze závislé činnosti podle § 6 ZDP, tedy příjmy ze zaměstnání od jednoho nebo více zaměstnavatelů, přičemž u těchto příjmů bylo prováděno pravidelné srážení záloh na daň z příjmů nebo byla daň vybrána srážkou. Pokud takový zaměstnanec měl v roce 2025 vedle svých příjmů ze závislé činnosti také příjmy z pronájmu dle § 9 ZDP, přičemž celková výše těchto příjmů z pronájmu za celý rok 2025 v úhrnu nepřesáhla částku 20 000 Kč, nevzniká mu povinnost podávat v roce 2026 daňové přiznání za rok 2025 právě z důvodu těchto příjmů z pronájmu. Zároveň mu nevzniká ani povinnost z těchto příjmů odvádět daň. Tento nižší limit 20 000 Kč oproti obecné hranici 50 000 Kč platné pro ostatní skupiny poplatníků odráží skutečnost, že zaměstnanci mají své hlavní příjmy ze zaměstnání již řádně zdaněny prostřednictvím systému záloh na daň a roční zúčtování daně jim zpravidla provádí přímo zaměstnavatel, takže jejich daňová situace je řešena odlišnou cestou. Příjmy z pronájmu pak pro zaměstnance představují vedlejší příjem, a pokud tento vedlejší příjem nepřesáhne zákonem stanovenou hranici dvaceti tisíc korun ročně, stát jim povinnost podání daňového přiznání zcela odpouští.
Poplatníci s nulovou daňovou povinností po uplatnění slevy na poplatníka
Existuje také čtvrtá skupina osob, jejichž situace je z pohledu daňového přiznání poněkud odlišná, avšak výsledný efekt je pro ně stejně příznivý, protože daň ve výsledku platit nemusí. Jde o poplatníky, kteří sice v roce 2025 dosáhli celkových zdanitelných příjmů mírně přesahujících zákonný roční limit 50 000 Kč, a proto jim technicky povinnost podat daňové přiznání za rok 2025 v roce 2026 vzniká, avšak po uplatnění základní daňové slevy na poplatníka, která pro celý rok 2025 činí 30 840 Kč, vychází jejich výsledná daňová povinnost na nulovou částku. Tato situace nastane tehdy, když základ daně poplatníka po odečtení případných výdajů nebo paušálních výdajů není natolik vysoký, aby po zdanění sazbou daně z příjmů fyzických osob ve výši 15 % přesáhl hodnotu základní slevy na poplatníka. Sleva na poplatníka je přitom základní a nejdůležitější daňovou slevou, na kterou má nárok každá fyzická osoba bez ohledu na její věk, příjmy nebo jiné okolnosti, a uplatňuje se vždy v plné výši za každý celý kalendářní rok. Tito poplatníci tedy formálně povinnost podat daňové přiznání splnit musí, ale vzhledem k tomu, že jejich daňová povinnost po uplatnění slevy vychází na nulu, fakticky žádnou daň státu neplatí. I tato skupina tak v konečném důsledku není zatížena finanční povinností vůči státu v podobě odvodu daně z příjmů, přestože procesní povinnost podání přiznání ji formálně stále postihuje.
