Kdy je možné v roce 2026 si vybrat zbylou dovolenou z roku 2025?
Pokud zaměstnanec nemohl v průběhu roku 2025 vyčerpat veškerou dovolenou, na kterou mu vzniklo zákonné právo, a to buď z důvodu naléhavých provozních potřeb na straně zaměstnavatele, nebo z důvodu překážek v práci na jeho vlastní straně, přechází tato nevyčerpaná dovolená automaticky do následujícího kalendářního roku 2026, přičemž zaměstnanec o ni nepřichází a je povinen si ji v průběhu roku 2026 řádně vyčerpat.
Povinnost zaměstnavatele určit čerpání dovolené
Zákoník práce jednoznačně stanovuje, že primární povinnost rozhodovat o tom, kdy zaměstnanec nastoupí na dovolenou, náleží výhradně zaměstnavateli, a tato povinnost se vztahuje nejen na dovolenou, která zaměstnanci náleží za aktuální kalendářní rok, ale zcela stejnou měrou se týká také veškeré nevyčerpané dovolené převedené z předchozích období. Zaměstnavatel je tedy povinen aktivně plánovat čerpání staré dovolené svých zaměstnanců a dbát na to, aby byla tato dovolená skutečně vyčerpána v co nejkratší možné době poté, co přešla do nového roku, přičemž tuto svoji plánovací a rozhodovací povinnost musí zaměstnavatel splnit nejpozději do 30. června roku 2026, tedy do konce první poloviny daného kalendářního roku, jinak se vystavuje situaci, kdy toto jeho výhradní právo rozhodovat o termínu dovolené přechází přímo na samotného zaměstnance. Je přitom důležité zdůraznit, že zaměstnavatel při plánování čerpání dovolené musí přihlížet k oprávněným zájmům zaměstnance a nesmí svým rozhodnutím bezdůvodně zasahovat do jeho osobního a rodinného života, avšak konečné slovo při určování termínu čerpání dovolené mu zákon v první řadě svěřuje právě jemu.
Právo zaměstnance určit si dovolenou samostatně
Pokud zaměstnavatel nevyužije svého zákonného oprávnění a do 30. června 2026 nezajistí, aby zaměstnanec nastoupil na čerpání své nevyčerpané dovolené z roku 2025, ani o termínu jejího čerpání do tohoto data závazně nerozhodne, přechází právo určit termín čerpání této staré dovolené plně a bez dalších podmínek na zaměstnance samotného, který od tohoto okamžiku může o čerpání své zbylé dovolené rozhodovat zcela samostatně a nezávisle na vůli zaměstnavatele, a to v jakémkoli termínu v období přibližně od poloviny července 2026 až do konce prosince téhož roku, přičemž klíčovou a zásadní skutečností je, že zaměstnanec v této situaci již není povinen čekat na souhlas zaměstnavatele se svým rozhodnutím, nemusí s ním svůj záměr jakkoli projednávat ani si od něj vyžadovat jakékoli předchozí schválení zvoleného termínu, a zaměstnavatel naopak nemá právo zaměstnanci jím zvolený termín čerpání dovolené jednostranně měnit nebo jeho nástup na dovolenou odmítnout, neboť toto právo na svoji stranu v důsledku vlastní nečinnosti nevratně ztratil.
Oznamovací povinnost zaměstnance
Přestože zaměstnanec v popsané situaci disponuje právem určit si termín čerpání zbylé dovolené zcela sám a bez souhlasu zaměstnavatele, ukládá mu zákoník práce jedinou formální povinnost, kterou je povinen bezpodmínečně splnit, a sice povinnost písemně oznámit zaměstnavateli svůj záměr čerpat dovolenou, přičemž toto písemné oznámení musí být zaměstnavateli doručeno nejpozději 14 dní před plánovaným nástupem na dovolenou, aby měl zaměstnavatel dostatečný časový prostor pro přijetí nezbytných organizačních opatření v rámci svého provozu, a nedodržení této čtrnáctidenní oznamovací lhůty by mohlo mít pro zaměstnance nepříznivé právní důsledky, proto je důrazně doporučeno tuto lhůtu vždy pečlivě dodržet a oznámení provést v písemné formě tak, aby bylo možné jeho doručení v případě sporu jednoznačně prokázat.
