Kdy jsou úroky ze zápůjčky daňově uznatelným nákladem společnosti?
Poskytnutí úročené zápůjčky společníkem vlastní obchodní společnosti představuje standardní financování, ze kterého dlužníkovi vzniká formální povinnost vrátit jistinu a uhradit sjednané úroky, jež pro něj mohou za splnění zákonných parametrů představovat daňově uznatelný náklad snižující daňový základ.
Účetní souvztažnost a princip zdanitelných příjmů
Základním předpokladem daňové uznatelnosti nákladových úroků je jejich přímá vazba na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů společnosti v souladu s § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů, což v praxi znamená, že vypůjčené finanční prostředky musí být prokazatelně využity k ekonomické činnosti generující zdanitelný výnos. Současně platí striktní účetní pravidlo věcné a časové souvislosti, kdy úroky musí být v podvojném účetnictví přesně zaúčtovány do nákladů toho zdaňovacího období, se kterým časově souvisejí, bez ohledu na to, zda k jejich skutečnému peněžnímu vyplacení věřiteli již došlo, či nikoliv.
Pravidlo nízké kapitalizace mezi spojenými subjekty
Jelikož je společník vůči společnosti spojenou osobou, podléhá uplatnění úroků přísnému testu nízké kapitalizace podle § 25 odst. 1 písm. w) zákona o daních z příjmů, který omezuje daňovou účinnost těchto finančních nákladů velikostí vlastního kapitálu dlužníka. Úroky z úvěrových finančních nástrojů od spojených osob jsou daňově uznatelné pouze do výše úhrnu jistiny odpovídající čtyřnásobku vlastního kapitálu společnosti, respektive šestinásobku u finančních institucí, přičemž jakýkoliv úrok vážící se k části dluhu přesahující tento limit je nekompromisně daňově neuznatelným nákladem; pokud je navíc vlastní kapitál společnosti záporný, jsou daňově neuznatelné veškeré související úroky.
Komplexní zákonné limity výpůjčních výdajů
Kromě testu nízké kapitalizace musí společnost vyhodnotit také pravidlo o omezení uznatelnosti nadměrných výpůjčních výdajů podle § 23e zákona o daních z příjmů, které stanovuje absolutní limit 80 milionů Kč nebo relativní limit ve výši 30 % daňového zisku před započtením úroků, daní a odpisů (EBITDA). V neposlední řadě je nutné respektovat princip tržního odstupu upravený v § 23 odst. 7 zákona o daních z příjmů, což vyžaduje sjednání úrokové sazby ve výši obvyklé na volném trhu, neboť v opačném případě hrozí úprava základu daně o vzniklý neodůvodněný rozdíl.
