Kdy nelze uplatnit daňovou slevu na manžela/manželku v roce 2026 za rok 2025?
Daňová sleva na manžela či manželku, registrovaného partnera/partnerku představuje jeden z nejvýznamnějších nástrojů daňové optimalizace, který český daňový systém nabízí fyzickým osobám – poplatníkům daně z příjmů. Nárok na tuto slevu může v roce 2026 při zpracování daňového přiznání za rok 2025 přinést poplatníkům velmi výrazné snížení jejich celkové daňové povinnosti, a v celé řadě případů může dokonce vést ke vzniku podstatného daňového přeplatku, který bude poplatníkovi následně vrácen finančním úřadem. Celková roční výše daňové slevy na manželku za zdaňovací období roku 2025 činí 24 840 Kč, přičemž tato částka sama o sobě představuje nezanedbatelnou finanční úsporu pro každou rodinu, která podmínky nároku splňuje. Přesto existuje celá řada situací a okolností, za nichž poplatník na tuto slevu nárok nemá, protože nesplňuje zákonem stanovené podmínky, nebo dokonce nesplňuje pouze jednu jedinou z těchto podmínek, což samo o sobě postačuje k tomu, aby byl nárok na slevu zcela vyloučen.
Bezdětní manželé nebo bezdětní registrovaní parzneřl nárok na slevu nemají
Jednou z nejzásadnějších a zároveň nejčastěji nepochopených podmínek pro uplatnění slevy na manželku je podmínka týkající se přítomnosti dítěte ve společné domácnosti poplatníka. Bezdětní manželé, tedy takoví manželé, kteří během celého zdaňovacího období roku 2025 neměli ve společné domácnosti žádné dítě, na slevu na manželku jednoduše nemají nárok, a to bez ohledu na to, jak nízký byl příjem manžela či manželky, na kterého nebo na kterou by sleva jinak směřovala. Tato podmínka byla do českého daňového práva zavedena jako součást reformních opatření s účinností od roku 2024 a jejím cílem bylo zúžit okruh oprávněných poplatníků a soustředit daňové zvýhodnění především na rodiny s dětmi. Stejné pravidlo jako pro bezdětné manžele platí rovněž pro registrované partnery, kteří jsou bezdětní, neboť ani oni nemohou slevu na partnera či partnerku uplatnit, pokud ve společné domácnosti žádné dítě nežije. Je tedy zcela zásadní, aby si poplatník před uplatněním slevy ověřil, zda tuto základní podmínku splňuje, protože její nesplnění vede k automatickému vyloučení nároku.
Věk dítěte je klíčový – rozhodující je hranice tří let
Nestačí však pouze to, aby měli manželé dítě. Zákon zároveň stanoví podmínku týkající se věku tohoto dítěte, přičemž právě tato podmínka bývá v praxi zdrojem mnoha nedorozumění a chyb při podávání daňových přiznání. Od roku 2024 platí, že nárok na slevu na manželku vzniká pouze tehdy, pokud poplatník pečoval ve společné domácnosti o dítě, které v průběhu zdaňovacího období nedovršilo věku tří let. Jinými slovy, pokud měli manželé po celý rok 2025 ve společné domácnosti pouze děti ve věku tří let a starší, nárok na slevu na manželku jim nevzniká, a to ani v případě, že by příjmy manželky byly nižší než zákonem stanovený limit. Tato podmínka tedy zásadním způsobem ovlivňuje zejména rodiny, kde nejmladší dítě již dovršilo věk tří let, protože právě v takových rodinách poplatníci o slevu přicházejí, ačkoliv by mohli mít za předchozích právních podmínek plný nárok. Podmínka péče o dítě do tří let věku ve společné domácnosti poplatníka se tak stala od roku 2024 jednou z prioritních a zcela zásadních podmínek nároku na slevu na manželku, a poplatníci, kteří ji přehlédnou nebo podceňují, riskují, že si v daňovém přiznání uplatní slevu, na niž ve skutečnosti nárok nemají, což může mít za následek doměření daně, penále a případně i zájem ze strany správce daně.
Příjmy manželky nebo manžela nesmí překročit stanovený limit
Další zásadní podmínkou, jejíž nesplnění zcela vylučuje možnost uplatnit slevu na manželku za rok 2025, je podmínka výše vlastních příjmů manžela či manželky, na kterého nebo na kterou má být sleva uplatněna. Zákon stanoví, že vlastní příjmy tohoto manžela nebo manželky za celé zdaňovací období roku 2025 nesmí přesáhnout hranici 68 000 Kč. Pokud tedy manželka nebo manžel, na kterého poplatník hodlá slevu uplatnit, dosáhl či dosáhla během roku 2025 vlastních příjmů přesahujících tuto hranici, nárok na slevu zaniká v plném rozsahu, přičemž přesah byť jen o jedinou korunu má stejný důsledek jako přesah o desítky tisíc korun – sleva jednoduše uplatněna být nemůže. Je přitom velmi důležité vědět, jaké příjmy se do tohoto limitu započítávají, protože výčet je poměrně široký a zahrnuje příjmy ze závislé činnosti, tedy ze zaměstnání, příjmy ze samostatné výdělečné činnosti, tedy z podnikání, příjmy z pronájmu nemovitostí, nemocenské dávky včetně peněžité pomoci v mateřství, starobní i jiné důchody, dávky v nezaměstnanosti a celou řadu dalších příjmů. Tento výčet tedy zahrnuje prakticky veškeré běžné příjmy, s nimiž se v každodenním životě lze setkat, a poplatníci musí součet těchto příjmů manžela či manželky pečlivě ověřit, než slevu uplatní. Zároveň je nezbytné vědět, které příjmy se naopak do limitu nezapočítávají, protože i to je pro správné posouzení nároku na slevu naprosto klíčové.
Příjmy, které se do limitu nezapočítávají
Ne všechny příjmy, které manžel nebo manželka v roce 2025 pobírala, se do zákonného limitu 68 000 Kč pro účely posouzení nároku na slevu zahrnují. Zákon výslovně vyjímá některé typy příjmů, přičemž nejvýznamnějším z nich je rodičovský příspěvek, který se do vlastních příjmů manžela či manželky nezapočítává vůbec, bez ohledu na jeho výši. To je pro mnoho rodin velmi podstatná informace, protože rodičovský příspěvek může být vyplácen v relativně vysokých měsíčních částkách a pokud by se do příjmů zahrnoval, limit 68 000 Kč by byl v praxi překročen poměrně snadno. Kromě rodičovského příspěvku se do příjmů manžela či manželky nezapočítávají ani některé další sociální dávky a příjmy specifického charakteru, které zákon výslovně vyjímá. Poplatníci by proto měli věnovat zvláštní pozornost tomu, aby správně identifikovali, které příjmy manžela či manželky do zákonného limitu spadají a které nikoli, případně se v této věci poradit s daňovým poradcem nebo s pracovníkem příslušného finančního úřadu, aby se vyvarovali chyb při vyplňování daňového přiznání.
OSVČ v paušálním režimu slevu uplatnit nemohou
Osoby samostatně výdělečně činné, které se rozhodly podnikat v takzvaném režimu paušální daně, se v mnoha ohledech ocitají mimo standardní systém daňového přiznání a daňových slev. Pokud poplatník – OSVČ podnikal po celý rok 2025 v režimu paušální daně, platí pro něj zvláštní pravidla a jedním z důsledků tohoto zvláštního daňového režimu je skutečnost, že nemůže za zdaňovací období roku 2025 uplatnit slevu na manžela či manželku vůbec. Režim paušální daně totiž představuje jakési komplexní a konečné vypořádání daňových povinností OSVČ, v jehož rámci není možné uplatňovat standardní slevy a odpočty, které jsou dostupné poplatníkům podávajícím řádné daňové přiznání. Poplatníci, kteří se pro režim paušální daně rozhodli, si tedy musí být vědomi toho, že tímto rozhodnutím ztrácejí možnost čerpat celou řadu daňových výhod, včetně slevy na manžela či manželku, a to i tehdy, kdy by jinak všechny ostatní podmínky nároku na tuto slevu splňovali bez jakýchkoliv pochybností. Při rozhodování o vstupu do paušálního režimu, ale i při hodnocení, zda v něm setrvat, by proto poplatníci měli vždy zvažovat i tuto okolnost a porovnat celkové daňové dopady obou variant.
Spolupracující osoba v podnikání vylučuje nárok na slevu
Poslední ze situací, v níž poplatník nemůže slevu na manžela či manželku za rok 2025 uplatnit, se týká specifického institutu takzvané spolupracující osoby v podnikání. Pokud byla manželka poplatníka – OSVČ po celý rok 2025 přihlášena jako jeho spolupracující osoba v rámci podnikání, pak není možné za toto zdaňovací období uplatnit slevu na manželku, a to bez ohledu na to, jaká byla výše příjmů a výdajů rozdělených na spolupracující osobu. Institut spolupracující osoby totiž funguje na zcela odlišném principu než sleva na manžela či manželku – při jeho využití poplatník rozděluje část svých příjmů a výdajů z podnikání na spolupracující osobu, která je pak zdaňuje ve vlastním daňovém přiznání. Smyslem tohoto institutu je tedy optimalizace daňové zátěže prostřednictvím přerozdělení příjmů, nikoli prostřednictvím slevy na manžela či manželku, a proto zákon souběžné uplatnění obou těchto mechanismů neumožňuje. Poplatníci, kteří mají manžela či manželku přihlášenou jako spolupracující osobu, by proto měli pečlivě zvážit, který z dostupných nástrojů daňové optimalizace je pro ně v konkrétní situaci výhodnější, přičemž toto posouzení zpravidla vyžaduje individuální výpočet zohledňující konkrétní výši příjmů, výdajů a dalších relevantních okolností.
