Kolik je zbytek čisté mzdy mimo nezabavitelné částky v roce 2026 a k čemu slouží?
Když soud nařídí exekuční srážky z příjmu určité osoby, nastává pro tuto osobu zcela zásadní změna v nakládání s jejími finančními prostředky. Tento jedinec, který se ocitl v pozici dlužníka s nařízenými exekučními srážkami, ztrácí možnost svobodně disponovat s těmi příjmy, které jsou předmětem exekučního řízení. Nejčastěji se jedná o pravidelné příjmy jako je mzda vyplácená zaměstnavatelem, plat v případě zaměstnanců ve veřejné sféře nebo důchod u osob v důchodovém věku. Celý mechanismus je nastaven tak, že dlužník na svůj bankovní účet nedostává celou částku svého čistého příjmu, jak by tomu bylo za běžných okolností, ale pouze tu část, která je zákonem chráněna před exekučními srážkami.
Struktura nezabavitelných částek a jejich složení
Částka, kterou dlužník skutečně obdrží na svůj účet, se skládá z několika zákonem přesně vymezených komponent. V první řadě se jedná o základní nezabavitelnou částku, která je určena pro samotného dlužníka a má mu zajistit alespoň minimální prostředky na přežití a pokrytí základních životních potřeb. Dále k této základní částce přibývá nezabavitelná částka na každou vyživovanou osobu, přičemž nejčastěji jde o děti dlužníka, na které je povinen platit výživné. Kromě těchto pevně stanovených nezabavitelných částek může v závislosti na konkrétní výši příjmu dlužníka a také v závislosti na druhu pohledávek, které jsou vymáhány, existovat ještě další částka označovaná jako zbytek čisté mzdy. Tento zbytek existuje pouze do určitého zákonem stanoveného limitu, nad který se již mzda sráží na uspokojení věřitelů zcela bez jakéhokoli omezení.
Klíčový princip rozdělení zbytku čisté mzdy na třetiny
Je naprosto zásadní a klíčové pochopit, že onen zbytek čisté mzdy, který matematicky vychází po odečtení všech nezabavitelných částek od čistého příjmu dlužníka do hranice srážek bez omezení, není automaticky částkou, kterou si dlužník může ponechat pro své vlastní potřeby. Tento zbytek představuje určitou mezní zónu, nad kterou teprve začína úplná a neomezená srážka ve prospěch věřitelů. Avšak tento zbytek čisté mzdy musí být povinně rozdělen podle přesně definovaného klíče na tři stejné části, tedy na třetiny. Už z tohoto zbývajícího finančního objemu, který by se na první pohled mohl zdát jako volně disponibilní pro dlužníka, musí být zahájen proces postupného uspokojování jednotlivých pohledávek věřitelů. V praxi to znamená, že často pouze malý zlomek, či dokonce žádná část z této zbývající částky nakonec skutečně nenáleží dlužníkovi k volnému použití.
Konkrétní číselné hodnoty pro rok 2026
Pro praktické pochopení celého systému je nezbytné znát konkrétní částky, které platí pro aktuální rok 2026. Maximální výše jedné třetiny ze zbytku čisté mzdy, která se vypočítává po odečtení všech nezabavitelných částek, může v letošním roce 2026 dosáhnout maximální hodnoty 10 507 korun českých. Základní nezabavitelná částka, která je určena přímo pro osobu samotného dlužníka a která mu musí být vždy zachována bez ohledu na výši jeho dluhů, činí v roce 2026 přesně 14 101,50 korun měsíčně. Nezabavitelná částka, která je vypočítávána a přičítána na každou jednu osobu, jež je dlužníkem vyživována, dosahuje v roce 2026 výše 3 525 korun. Velmi důležitou hodnotou je také hranice, nad kterou se čistý příjem dlužníka již sráží zcela bez jakéhokoli omezení, a tato částka je pro rok 2026 stanovena na úrovni 31 521 korun.
Mechanismus rozdělení podle výše zbylé čisté mzdy
Celý systém rozdělování zbytku čisté mzdy funguje podle přesně definovaných pravidel, která zohledňují konkrétní výši zbývající částky. V situaci, kdy zbylá čistá mzda po odečtení základní celkové nezabavitelné částky je rovna nebo dokonce nižší než částka 31 521 korun, aplikuje se specifický postup. Tato částka se nejprve zaokrouhlí směrem dolů na nejbližší částku, která je beze zbytku dělitelná třemi, což umožňuje její následné rovnoměrné rozdělení. První třetina z takto upravené částky je pak prioritně použita na uspokojení nepřednostních pohledávek věřitelů, ale může být využita i na uspokojení přednostních pohledávek v případě, že na tyto přednostní pohledávky nebude dostačující druhá třetina zbytku čisté mzdy.
Prioritizace pohledávek prostřednictvím druhé a třetí třetiny
Druhá třetina ze zbytku čisté mzdy má ve své podstatě privilegované postavení, protože je výhradně a striktně vyhrazena pouze pro uspokojování přednostních pohledávek, mezi které typicky patří například pohledávky na výživném, daňové nedoplatky státu nebo pohledávky vzniklé z pracovněprávních vztahů. Pokud však v konkrétním případě daného dlužníka neexistují žádné přednostní pohledávky, které by bylo nutné uspokojit, pak se tato druhá třetina nevyužije na uspokojení věřitelů, ale je v plné výši vyplacena samotnému povinnému, tedy dlužníkovi. Poslední, třetí třetina ze zbytku čisté mzdy má zcela jednoznačné určení a to takové, že se za všech okolností a vždy vyplatí přímo povinnému dlužníkovi, bez ohledu na existenci jakýchkoli dalších pohledávek nebo specifických okolností případu. Tento systém trojího dělení tedy zajišťuje určitou rovnováhu mezi legitímními nároky věřitelů na uspokojení jejich pohledávek a současně zachovává alespoň minimální finanční prostředky pro dlužníka.
