Kteří zaměstnanci musí v roce 2026 odvádět z příjmů daň v sazbě 23 procent?
V českém daňovém systému existuje progresivní sazba daně z příjmů, která se vztahuje na zaměstnance s vyššími výdělky. Pro rok 2026 je klíčové, jaké příjmy zaměstnanec dosáhl v předchozím roce 2025. Pokud totiž zaměstnanec za celý rok 2025 vykázal zdanitelné příjmy, které přesáhly zákonem stanovený roční limit ve výši 1 676 052 korun, automaticky se dostává do vyšší daňové kategorie. Tento roční limit lze pro lepší představu přepočítat na měsíční bázi, kdy hraniční částka činí 139 671 korun měsíčně. Znamená to tedy, že zaměstnanci, kteří měli v roce 2025 průměrný měsíční příjem nad touto částkou, budou v roce 2026 čelit progresivní sazbě daně ve výši 23 procent, která se týká té části jejich příjmů, jež překračuje stanovený limit. Toto pravidlo zajišťuje, že lidé s vyššími příjmy přispívají do státního rozpočtu vyšším procentuálním podílem ze svých příjmů.
Daňové limity platné přímo pro rok 2026
Kromě zpětného pohledu na příjmy z roku 2025 se progresivní zdanění v sazbě 23 procent dotýká také zaměstnanců na základě jejich aktuálních příjmů dosahovaných přímo v průběhu roku 2026. Pro tento rok byl stanoven nový roční limit pro zdanitelné příjmy ve výši 1 762 812 korun. V praxi to znamená, že pokud zaměstnanec v roce 2026 vydělává měsíčně hrubou mzdu vyšší než 146 901 korun a jeho celkové roční příjmy překročí zmíněný limit 1 762 812 korun, bude na nadlimitní část jeho příjmů uplatněna vyšší sazba daně 23 procent. Je důležité si uvědomit, že tyto limity se každoročně upravují podle vývoje ekonomiky a průměrných mezd v České republice, aby odrážely reálnou kupní sílu obyvatel a inflační trendy. Zaměstnanci s vysokými příjmy by proto měli být obzvláště pozorní a sledovat, zda se jejich výdělky pohybují v blízkosti těchto limitních hodnot.
Měsíční variabilita příjmů a její dopad na zdanění
Velmi zajímavá a prakticky důležitá situace nastává u zaměstnanců, kteří nemají během celého roku stabilní příjmy, ale jejich výdělky kolísají v závislosti na různých faktorech, jako jsou mimořádné odměny, bonusy, sezónní práce nebo projektové příplatky. V takovém případě může nastat situace, kdy zaměstnanec v některých měsících roku dosáhne příjmů přesahujících měsíční limit pro vyšší sazbu daně, zatímco v jiných měsících jeho příjmy zůstávají pod tímto limitem. Zákon v této situaci postupuje spravedlivě a logicky - vyšší sazba daně 23 procent se uplatní pouze u příjmů za ty konkrétní měsíce, kdy byl měsíční limit překročen, zatímco u příjmů za ostatní měsíce, kdy zaměstnanec vydělal méně a nedosáhl na nadlimitní příjem, se stále použije základní sazba daně ve výši 15 procent. Toto pravidlo však platí pouze za předpokladu, že celkový roční příjem zaměstnance za všech dvanáct měsíců v součtu nepřekročí stanovený roční limit. Pokud by totiž i přes nižší měsíční výdělky v některých měsících byl nakonec překročen roční limit, systém zdanění by se opět posunul k progresivní sazbě.
Princip částečného zdanění nadlimitní části příjmu
Zásadním principem českého progresivního daňového systému, který je třeba důkladně pochopit, je skutečnost, že vyšší sazba daně 23 procent se nikdy neuplatňuje na celý příjem zaměstnance, ale pouze na tu část příjmu, která přesahuje stanovený zákonný limit. To znamená, že pokud například zaměstnanec vydělá v daném měsíci 160 000 korun hrubého, nepočítá se sazba 23 procent z celé této částky. Namísto toho se nejprve určí, kolik z tohoto příjmu spadá pod měsíční limit 146 901 korun, a tato část je zdaněna základní sazbou 15 procent. Pouze rozdíl mezi celkovým příjmem a limitem, tedy v tomto příkladu částka 13 099 korun, podléhá vyšší progresivní sazbě daně 23 procent. Tento systém tzv. klouzavé progrese zajišťuje, že nárůst hrubého příjmu se vždy promítne i do nárůstu čistého příjmu zaměstnance, čímž se eliminuje nepříznivý efekt, který by nastal při aplikování vyšší sazby na celý příjem. Zaměstnanci tedy nemusí mít obavu, že by jim zvýšení platu paradoxně mohlo snížit čistý výdělek, což je důležité pro motivaci pracovat a dosahovat vyšších výkonů.
Postupy při zaměstnání u jednoho zaměstnavatele
Pro většinu běžných zaměstnanců, kteří pracují buď po celý rok u jediného zaměstnavatele, nebo postupně během roku mění zaměstnání, ale vždy mají jen jednoho zaměstnavatele najednou, je celý proces zdanění značně zjednodušen. Tito zaměstnanci se vůbec nemusí starat o složité výpočty, správné sazby daně ani o to, jestli byla jejich daň odvedena v souladu se zákonem. Celé břemeno správného zdanění totiž přebírá zaměstnavatel, respektive jeho účetní nebo mzdové oddělení, a to za předpokladu, že zaměstnanec u svého zaměstnavatele podepíše tzv. prohlášení poplatníka daně z příjmů. Toto prohlášení je jednoduchý formulář, kterým zaměstnanec pověřuje svého zaměstnavatele, aby za něj spravoval a odváděl zálohy na daň z příjmů a případně i provádět roční zúčtování daně. Když zaměstnanec toto prohlášení podepíše, zaměstnavatel pak měsíčně automaticky sráží z jeho hrubé mzdy odpovídající zálohy na daň, přičemž sám sleduje, zda a kdy zaměstnanec překročí daňové limity, a podle toho správně aplikuje buď základní sazbu 15 procent, nebo progresivní sazbu 23 procent na příslušnou část příjmu. Tento systém výrazně ulehčuje život zaměstnancům a minimalizuje administrativní zátěž spojenou s daňovými povinnostmi.
Roční zúčtování daně za rok 2025 v roce 2026
Konkrétně pro příjmy dosažené v roce 2025 existuje speciální možnost, jak vyřešit daňové povinnosti bez nutnosti podávat daňové přiznání. Pokud zaměstnanec měl během roku 2025 nadlimitní příjmy, ale všechny tyto příjmy pocházely výhradně ze zaměstnání (nikoli z podnikání, pronájmu nebo jiných zdrojů), může využít institutu ročního zúčtování daně u svého zaměstnavatele. Aby tuto možnost využil, musí nejpozději do 15. února 2026 podepsat u svého zaměstnavatele, u kterého pracoval ke konci roku 2025, nebo pracuje na začátku roku 2026, prohlášení poplatníka a zároveň požádat o provedení ročního zúčtování daně. Jakmile zaměstnanec tento požadavek podá v termínu, celý proces ročního zúčtování převezme účetní oddělení zaměstnavatele. Účetní zkontroluje všechny měsíční příjmy za rok 2025, spočítá celkovou daňovou povinnost s ohledem na překročení nebo nepřekročení ročního limitu, aplikuje správné sazby daně na odpovídající části příjmů, zohlední případné slevy na dani a daňové zvýhodnění na děti, a nakonec vyčíslí, zda byl zaměstnanec po celý rok správně zdaněn. Pokud vyjde, že za rok 2025 bylo sraženo na zálohách na daň více, než činila skutečná daňová povinnost, zaměstnavatel zaměstnanci přeplatek vrátí, obvykle v březnové výplatě. Naopak pokud by zálohy na daň byly nedostatečné, zaměstnanec musí doplatek uhradit. Toto řešení je velmi pohodlné a vyhýbá se nutnosti podávat daňové přiznání na finanční úřad.
Povinnost podání daňového přiznání při více typech příjmů
Situace se komplikuje u těch poplatníků, kteří v roce 2025 nedosahovali pouze příjmů ze zaměstnání, ale měli i jiné typy zdanitelných příjmů. To se může týkat zaměstnanců, kteří současně podnikají jako živnostníci nebo společníci společností s ručením omezeným, pronajímají nemovitosti, dosahují kapitálových výnosů z dividend nebo podílových fondů, mají příjmy z autorských honorářů, nebo realizovali zdanitelné prodeje majetku. V takových případech již není možné využít zjednodušeného postupu ročního zúčtování u zaměstnavatele, protože zaměstnavatel má informace pouze o příjmech ze zaměstnání, nikoli o ostatních zdanitelných příjmech svého zaměstnance. Proto zákon ukládá poplatníkům s více typy příjmů povinnost podat v roce 2026 řádné daňové přiznání k finančnímu úřadu, a to obvykle do 1. dubna 2026, případně do prodlouženého termínu při využití služeb daňového poradce. V tomto daňovém přiznání musí poplatník uvést všechny své zdanitelné příjmy z různých zdrojů, správně je kategorizovat podle druhu příjmů (ze závislé činnosti, z podnikání, z kapitálového majetku, z pronájmu atd.), spočítat celkový základ daně, případně ho snížit o odčitatelné položky, vypočítat daň v odpovídajících sazbách a zohlednit již sražené zálohy na daň. K daňovému přiznání je nutné přiložit také tzv. potvrzení o zdanitelných příjmech ze závislé činnosti, které vystaví zaměstnavatel a které obsahuje přehled všech příjmů ze zaměstnání, sražených záloh na daň a dalších relevantních údajů. Tento doklad je nezbytný pro správné zahrnutí příjmů ze zaměstnání do celkového základu daně.
Snižování základu daně prostřednictvím odčitatelných položek
Velmi důležitou a často opomíjenou možností, jak snížit svou celkovou daňovou povinnost a potenciálně se vyhnout progresivní sazbě daně 23 procent, je využití tzv. odčitatelných položek od základu daně. Český daňový zákon umožňuje poplatníkům, tedy i zaměstnancům, před samotným výpočtem daně snížit svůj základ daně o řadu výdajů a příspěvků, které mají společenský význam nebo podporují finanční odpovědnost občanů. Mezi nejčastější odčitatelné položky patří příspěvky na penzijní připojištění se státním příspěvkem nebo na doplňkové penzijní spoření, kde lze odečíst částky přesahující 12 000 korun ročně, maximálně však 24 000 korun ročně. Další významnou odčitatelnou položkou jsou úroky zaplacené z hypotečního úvěru na financování bydlení, což je obzvláště relevantní pro mladší zaměstnance, kteří splácejí hypotéku na vlastní bydlení. Rovněž lze od základu daně odečíst hodnotu bezplatně darované krve nebo jejích složek, přičemž každý odběr má stanovenou paušální hodnotu, kterou lze využít jako odčitatelnou položku. Dále sem spadají dary poskytnuté na veřejně prospěšné účely, jako jsou příspěvky neziskovým organizacím, církvím nebo obcím, za určitých podmínek týkajících se minimální a maximální výše těchto darů. Díky těmto odčitatelným položkám může zaměstnanec citelně snížit svůj základ daně, ze kterého se pak teprve počítá daňová povinnost.
Praktický dopad odčitatelných položek na výslednou daňovou sazbu
Legální snížení základu daně prostřednictvím odčitatelných položek může mít zásadní význam nejen pro celkovou výši daně, kterou zaměstnanec musí uhradit, ale v některých případech může dokonce rozhodnout o tom, zda vůbec bude podléhat progresivní sazbě daně 23 procent, nebo zda zůstane zdaněn pouze základní sazbou 15 procent. Představme si například zaměstnance, který měl v roce 2026 hrubé příjmy ze zaměstnání ve výši 1 800 000 korun, tedy o 37 188 korun více než je roční limit pro uplatnění vyšší sazby daně. Tento zaměstnanec by za normálních okolností musel na částku přesahující 1 762 812 korun odvést daň v sazbě 23 procent. Pokud si však uplatní odčitatelné položky, například 24 000 korun za penzijní připojištění, 15 000 korun za placené úroky z hypotéky a 3 000 korun za darování krve, jeho základ daně se sníží o celkem 42 000 korun na 1 758 000 korun. Tato částka je nižší než roční limit 1 762 812 korun, což znamená, že celý jeho příjem bude nakonec zdaněn pouze základní sazbou 15 procent, a zaměstnanec se tak vyhne progresivní sazbě 23 procent úplně. Tento příklad názorně ukazuje, jak důležité je aktivně využívat všechny zákonné možnosti snížení daňového zatížení a nezanedbávat evidenci a uplatňování odčitatelných položek. Je proto vhodné během celého roku pečlivě uchovávat všechny doklady o platbách, které lze později uplatnit jako odčitatelné položky - potvrzení o příspěvcích na penzijní produkty, výpisy úroků z hypotéky, potvrzení o darování krve od transfuzních stanic, příjmové doklady od obdarovaných neziskových organizací a podobně.
Individuální přístup a důležitost osobní situace
Na závěr je nezbytné zdůraznit, že daňová situace každého zaměstnance je zcela individuální a závisí na velkém množství faktorů, které se mohou u různých lidí výrazně lišit. Výše hrubých příjmů, jejich rozložení během roku, počet zaměstnavatelů, existence dalších zdanitelných příjmů, rodinná situace, počet vyživovaných dětí, platby na produkty dlouhodobých úspor, náklady spojené s bydlením, charitativní činnost a další okolnosti tvoří jedinečnou konstelaci, která určuje konečnou daňovou povinnost. Proto nelze vydávat univerzální pravidla platná pro všechny bez výjimky. Co je výhodné a optimální pro jednoho zaměstnance, nemusí být vůbec použitelné u jiného. Zaměstnanci s vyššími příjmy by proto měli věnovat daňové problematice zvýšenou pozornost, případně konzultovat svou situaci s odborníkem - daňovým poradcem nebo účetním, který jim dokáže poskytnout personalizované rady a doporučení. Především je důležité být informován o všech možnostech, jak legálně optimalizovat své daňové zatížení, včas si zjistit, zda budou jejich příjmy podléhat progresivní sazbě, a nedopustit nepříjemná překvapení v podobě nečekaně vysokých doplatků na dani.
