Může ve sporech obchodních partnerů ohledně neplnění smluvních podmínek pomoci Státní úřad Inspekce práce?
Pokud dochází k situacím, kdy mezi dvěma obchodními partnery vznikají spory týkající se porušování smluvních podmínek nebo nedodržování vzájemných závazků, které si tyto strany dohodly v rámci své obchodní spolupráce, je důležité si uvědomit, že Státní úřad inspekce práce v takových případech bohužel nemůže a ani nemá pravomoc zasáhnout a poskytnout pomoc té straně, která byla obchodním jednáním druhé strany poškozena. Tato situace se typicky týká vztahů mezi klasickou obchodní společností, tedy firmou, a osobou samostatně výdělečně činnou, což je častěji označováno zkratkou OSVČ, která vystupuje v pozici živnostníka a na základě uzavřené obchodní dohody vykonává pro danou firmu určité práce nebo služby.
Nemožnost zásahu do vztahů mezi podnikatelskými subjekty
Orgány Státní inspekce práce prostě a jednoduše nemají v naprosté většině případů zákonnou pravomoc a ani možnost zasahovat do obchodních vztahů, které vznikají mezi dvěma samostatnými podnikatelskými subjekty, které spolu dobrovolně vstoupily do smluvního vztahu a zavázaly se k plnění určitých podmínek. To prakticky znamená, že inspekce práce nemůže řešit například velmi častou a bohužel nepříjemnou situaci, kdy osoba samostatně výdělečně činná, která pro obchodní společnost vykonala určitou smluvenou práci nebo dodala dohodnuté dílo, nedostane od této firmy řádně a včas zaplacenu odměnu za své dílo, přestože všechny své závazky vyplývající ze smlouvy řádně splnila a dílo bylo dokončeno v požadované kvalitě a v dohodnutém termínu. V takovýchto případech zůstává poškozená OSVČ bez možnosti obrátit se na inspekci práce o pomoc, protože tento státní orgán prostě není příslušný k řešení sporů vyplývajících z obchodněprávních vztahů mezi podnikateli.
Rozdílná právní úprava obchodních vztahů a pracovněprávních vztahů
Zásadní důvod, proč Státní úřad inspekce práce nemůže zasahovat do vztahu mezi firmou a živnostníkem, spočívá v tom, že tento vztah podléhá zcela odlišným právním pravidlům a normám, než jaká jsou stanovena zákonem, konkrétně zákoníkem práce a dalšími pracovněprávními předpisy, pro klasické závislé pracovní vztahy zaměstnanců, kteří vykonávají svou pracovní činnost pro své zaměstnavatele na základě pracovní smlouvy. Zatímco zaměstnanci jsou chráněni celou řadou pracovněprávních předpisů, které velmi podrobně upravují jejich práva a povinnosti, pracovní dobu, mzdu, dovolenou, bezpečnost práce a mnoho dalších aspektů pracovního vztahu, a inspekce práce má v těchto vztazích rozsáhlé kontrolní a sankční pravomoci, obchodní vztahy mezi živnostníky a firmami se řídí obchodním zákoníkem a občanským zákoníkem, které vycházejí z principu rovnosti stran a svobody smluvního ujednání, a tedy do těchto vztahů inspekce práce zasahovat nemůže.
Výjimka: Nelegální a zastřené zaměstnávání
Existuje však jedna specifická a velmi důležitá výjimka ze základního pravidla, že inspekce práce nemůže zasahovat do obchodních vztahů mezi podnikatelskými subjekty, a touto výjimkou je situace, kdy by se při bližším prověření ukázalo, že se ve skutečnosti nejedná o řádný obchodní vztah mezi dvěma rovnoprávnými podnikatelskými subjekty, ale o případ nelegálního nebo takzvaného zastřeného zaměstnávání. Zastřené zaměstnávání představuje situaci, kdy firma formálně uzavře s osobou smlouvu o dílo nebo jinou obchodní smlouvu a tato osoba vystupuje navenek jako samostatný živnostník, ale ve skutečnosti je tato osoba firmou fakticky zaměstnávána ve standardním pracovním poměru, jen tento vztah není řádně legalizován prostřednictvím pracovní smlouvy. Konkrétně by se mohlo jednat o situaci, kdy dotyčná osoba samostatně výdělečně činná pracuje pro firmu soustavně nebo po delší časové období, vykonává svou práci výhradně nebo převážně podle pokynů a instrukcí zaměstnavatele, nemá svobodu v organizaci své práce ani v určování způsobu jejího provedení, pracuje na místě, které jí určuje zaměstnavatel, obvykle přímo v prostorách firmy, používá výrobní prostředky a nástroje zaměstnavatele, a za tuto svou činnost dostává pravidelnou mzdu v pevně stanovené výši, která má charakter pravidelného měsíčního příjmu spíše než odměny za konkrétní dílo.
Správný postup při porušení obchodní smlouvy
V případě, že dochází k situacím, kdy jedna ze smluvních stran nedodržuje pravidla a podmínky, které vyplývají z uzavřené obchodní smlouvy, nebo kdy jedna strana neplní své smluvní závazky řádně a včas, což může zahrnovat například neplacení faktur, nedodání objednaného zboží, neprovedení dohodnutých prací, porušení dohodnutých termínů nebo jakékoliv jiné nedodržení smluvních podmínek, musí se poškozená strana, která utrpěla škodu nebo újmu v důsledku tohoto protiprávního jednání druhé strany, obrátit se o pomoc a o vymáhání svých práv na příslušný civilní soud. Soudní řízení je v těchto případech správnou a jedinou účinnou cestou, jak domoci se svých práv a jak dosáhnout nápravy protiprávního stavu, protože pouze soud má pravomoc rozhodnout o sporech vyplývajících z obchodních smluv mezi podnikatelskými subjekty, může posoudit oprávněnost nároků poškozené strany, může uložit povinnost k plnění smluvních závazků nebo může přiznat náhradu škody, případně smluvní pokutu, pokud byla ve smlouvě sjednána.
