Plná moc nezanikne automaticky při duševní chorobě zmocnitele
Udělení plné moci k právním úkonům na delší časové období představuje rozhodnutí, které by měl každý zmocnitel velmi pečlivě a důkladně zvažovat ze všech možných úhlů pohledu. Tento krok může mít totiž mimořádně složité, nepředvídatelné a často i velmi nepříjemné následky nejen pro samotného zmocnitele, ale především pro celé jeho okolí, zejména v situacích, kdy zmocnitel v budoucnosti onemocní některou z forem duševní choroby a ztratí schopnost samostatně a vědomě činit právní úkony, kterými by například dříve udělenou plnou moc mohl účinně zrušit nebo modifikovat podle změněných okolností.
Právní rámec a důsledky udělení plné moci
Každý jednotlivec, který se rozhoduje udělit plnou moc k zastupování své osoby v zásadních osobních záležitostech a zejména ve finančních věcech na období několika dalších let nebo dokonce na neurčito, by měl být důkladně seznámen s tím, že z hlediska platného právního řádu tato plná moc jen tak nezanikne. Měl by si být vědom skutečnosti, že plná moc nezanikne dokonce ani v tak zásadní situaci, kdy zmocnitel, tedy konkrétní osoba, která plnou moc zmocněnci původně udělila, onemocní v následujících letech nebo dekádách některou z forem duševní choroby, která jej učiní nezpůsobilým k právnímu jednání.
Nebezpečí zneužití plné moci
Pokud tedy zmocnitel udělí jiné osobě, tedy zmocněnci, plnou moc s tím účelem, aby zmocněnec v budoucnu na delší dobu nebo dokonce do konce zmocnitelova života za něho rozhodoval ve všech důležitých finančních věcech a volně nakládal s jeho finančními prostředky, nemovitostmi a dalším majetkem, může tím zmocněnci poskytnout velmi nebezpečný a potenciálně destruktivní nástroj, který může v budoucnosti způsobit značné škody nejen samotnému zmocniteli, ale také dalším osobám v jeho nejbližším i vzdálenějším okolí, včetně rodinných příslušníků a přátel.
Zákonná úprava problematiky
V platném občanském zákoníku je totiž zcela jednoznačně a nezvratně stanoveno, že skutečnost, že se následně po udělení takové dlouhodobé nebo trvalé plné moci u zmocnitele rozvine jakákoli forma duševní poruchy, která jej činí částečně nebo úplně nezpůsobilým právně jednat a rozhodovat o svých záležitostech, automaticky nemá za následek zánik dříve uděleného zmocnění. Tato právní skutečnost může vést k velmi problematickým situacím, kdy duševně nemocný zmocnitel již není schopen kontrolovat činnost svého zmocněnce ani jeho rozhodování rušit.
Obtížnost nápravy chybných rozhodnutí
V případě, že se takto udělená plná moc v budoucnosti prokáže jako fundamentálně chybné nebo neuvážené rozhodnutí pro samotného zmocnitele nebo pro jeho nejbližší rodinu a přátele, zejména pokud zmocnitel mezitím onemocní vážnou duševní chorobou, bývá mimořádně nesnadné, časově a finančně náročné danou komplikovanou situaci účinně napravit a vrátit do původního stavu.
Omezené možnosti změny situace
Osoba trpící duševní chorobou, která ji prokazatelně a medicínsky doložitelně činí nezpůsobilou k právním úkonům, nemůže své dříve učiněné rozhodnutí o udělení plné moci jednostranně změnit, zrušit nebo modifikovat. Uvedená plná moc může zaniknout jedině několika specifickými způsoby: především tak, že ji vypoví a vzdá se jí sama zmocněná osoba před příslušným soudem, což však předpokládá dobrou vůli a čestnost zmocněnce.
Soudní cesta k zániku plné moci
Zánik plné moci může nastat také jejím odvoláním ze strany soudně ustanoveného opatrovníka duševně nemocného zmocnitele. K tomuto odvolání plné moci soudem ustanoveným opatrovníkem nemocného musí samozřejmě dojít standardní soudní cestou, přičemž soud v rámci řízení důkladně a pečlivě prověřuje všechny relevantní skutečnosti, okolnosti a důkazy, které k odvolání takové dříve udělené plné moci vedou a které svědčí pro nutnost jejího zrušení.
Soudní prověřování okolností
Soud v rámci tohoto složitého řízení podrobně zkoumá nejen opatrovníkem předložené písemné důkazy a svědecké výpovědi, ale také aktuální duševní stav nemocného zmocnitele, a to jak v okamžiku samotného odvolání plné moci, tak retrospektivně analyzuje a hodnotí kompletní zdravotní dokumentaci týkající se duševního stavu nemocného v době, kdy původně plnou moc udělil, aby mohl posoudit, zda již tehdy trpěl nějakou formou duševní poruchy, která mohla ovlivnit jeho rozhodovací schopnosti.
Závěrečná doporučení
Z výše uvedených důvodů je nanejvýš vhodné, aby každá osoba uvažující o udělení dlouhodobé plné moci velmi pečlivě zvážila všechna možná rizika a alternativní řešení, případně konzultovala svůj záměr s odborným právníkem specializujícím se na občanské právo a rodinné záležitosti.
