Opatrovníka může potřebovat i dospělá osoba nebo právnická osoba a musí o něm vždy rozhodnout soud
Opatrovník je oficiálně stanovená osoba, která má za úkol hájit oprávněné zájmy fyzické osoby a v některých případech i právnické osoby, pokud uvedená osoba ze závažných zdravotních sociálních či jiných důvodů nemůže hájit své oprávněné sama nebo taková situace hrozí. Opatrovník, ať už jej potřebuje dítě, dospělá osoba nebo právnická osoba musí být vždy potvrzen soudem a musí jím být osoba případně instituce, která splňuje zákonem dané požadavky pro opatrovnictví.
Opatrovník je z hlediska právního víc než jen pečovatel a opatrovníka potřebují často i dospělí nebo i firmy a vždy jej musí potvrdit soud
Obecně v povědomí široké veřejnosti je opatrovník vnímán jako člověk pečující čili starající se o jiného člověka, který se z určitých důvodů nezvládá postarat sám o sebe v běžných nebo i složitějších životních záležitostech. Hodně často se automaticky směšují pojmy opatrovník a pečovatel nebo opatrovník a pěstoun či adoptivní rodič.
Celá záležitost ohledně opatrovnictví a opatrovníka je složitější a má svá pravidla stanovená především občanským zákoníkem, ale i dalšími právními předpisy. První co je nutné si v souvislosti s opatrovnictvím uvědomit je, že opatrovnictví není jen záležitostí související s dětmi či nezletilými osobami, ale poměrně často je nutné danou záležitost řešit v souvislosti s dospělými osobami zejména u seniorů či osob s těžkým mentálním či smyslovým postižením. A jen málo je známo, že kromě fyzických osob může být opatrovník někdy potřebný i pro právnickou osobu.
A druhým nesprávným vnímáním opatrovníků je, že opatrovník jedná ve všem plně za opatrovanou osobu a má-li někdo opatrovníka je z toho důvodu osobou nesvéprávnou, která není schopna a nesmí sama o sobě v ničem rozhodnout. Uvedené vnímání je velmi nesprávné, ale bohužel velmi časté a škodí jak opatrovaným osobám čili právním jazykem opatrovancům, tak opatrovníkům samotným.
Ohledně opatrovnictví a opatrovníků je nutné obecně vědět, že oficiálním opatrovníkem se nemůže stát kdokoli a kdykoli. Běžný člověk nemůže ze své vůle, byť třeba s dobrým úmyslem, rozhodnout o tom, že jiná osoba potřebuje opatrovníka a vystupovat v oficiálních záležitostech jako opatrovník, pokud k dané činnosti a úkonům nemá příslušné písemné rozhodnutí soudu.
Zákon myšleno občanský zákoník ve svých ustanoveních ohledně opatrovnictví člověka stanoví jednoznačně, že opatrovníka jmenuje soud člověku, pokud je opatrovnictví potřeba k ochraně zájmů opatrovaného nebo pokud to vyžaduje veřejný zájem. Soud jmenuje opatrovníka tomu, koho omezil na svéprávnosti, nebo osobě, které její vážný zdravotní stav působí obtíže v hájení jejích práv a zájmů.
Vždy když soud rozhoduje o opatrovnictví, musí tak činit jedině po pečlivém zvážení situace a s doložením podkladů zejména lékařských vyjádření a vyjádření dalších odborníků osvědčujících, že stav a zejména ochrana zájmů dané osoby si opatrovnictví vyžaduje.
Opatrovníkem člověka může být ustanovena jednak soukromá osoba čili další člověk příbuzný či nepříbuzný opatrovaného nebo může být opatrovníkem ustanovena i obec.
Opatrovnictví dospělé osoby
Je nutné říci, že opatrovnictví dětí i dospělých má mnoho věcí společných, ale současně mají obě záležitosti jednoznačně mnoho svých specifik, která je nutné akceptovat. Soud musí vždy ve svém rozhodnutí uvést, proč opatrovníka jmenuje a na jak dlouhou dobu.
Opatrovnictví dospělých je vždy ustanovováno z důvodů omezení či ztráty svéprávnosti opatrovance nebo z důvodů špatného zdravotního stavu, který opatrovanci znemožňuje, aby sám hájil svá práva a zájmy a obstarával si důležité osobní záležitosti.
Z uvedeného plyne, že dospělý jedinec může v určitých případech sám podat žádost návrh soudu, aby mu byl opatrovník ustanoven například z důvodů zdravotního stavu, který se bude zhoršovat. V uvedené žádosti si opatrovanec může navrhnout také konkrétní osobu opatrovníka a soud následně na jeho návrh opatrovníka jmenuje a ve shodě s daným návrhem určí opatrovníkovi také rozsah působnosti § 469 občanského zákoníku.
U dospělého opatrovance jmenuje soud opatrovníkem buď osobu navrženou samotným opatrovancem nebo blízkého příbuzného nebo i jinou osobu opatrovanci blízkou, která projevuje o opatrovance dlouhodobý vážný zájem a splňuje podmínky stát se opatrovníkem. Pokud není příbuzný opatrovance ani žádná osoba blízká, která by mohla a byla ochotna úkoly opatrovníka plnit, jmenuje soud jinou osobu, která splňuje podmínky pro to, aby se stala opatrovníkem.
O opatrovnictví samozřejmě může požádat i osoba, která se chce stát určité osobě opatrovníkem a soud následně daný návrh posoudí a pokud nestojí v cestě žádná překážka, žádosti vyhoví.
Opatrovníkem se nemůže stát osoba, která je sama omezena na svých právech, osoba trpící duševním nebo i těžším fyzickým onemocněním, které by jí znemožňovalo plnit povinnosti opatrovníka. Opatrovníkem tak nemůže být osoba, jejíž zájmy jsou v rozporu se zájmy opatrované osoby.
Opatrovník má z opatrovnictví vždy spoustu nutných povinností, které musí plnit
Povinností opatrovníka je tedy vždy hájit a chránit zájmy opatrované osoby a jednat v souladu s nimi. Uvedený úkol může být mnohdy velmi nesnadný a zahrnuje celou škálu dalších povinností.
Opatrovník musí mít vždy osobní zájem o opatrovaného a udržovat s ním pravidelný kontakt. Musí respektovat potřeby, zájmy i přání opatrovance a snažit se o jejich naplnění.
Opatrovník je také vždy povinen dbát nejméně v rozsahu stanoveném soudem o zajištění základních životních potřeb opatrované osoby. Znamená to starat se opatrovanému o zajištění bydlení, sociálních i zdravotních potřeb, ale je zde povinnost opatrovanci pomoci s včasnou úhradou nájmu, účtů za energie i plněním dalších nutných povinností vůči úřadům či institucím. Výčet povinností je samozřejmě mnohem širší a záleží vždy i na konkrétní situaci opatrovaného a míře jeho omezení.
Opatrovnictví právnické osoby
Jak je řečeno výše opatrovnictví se může mimo fyzických osob týkat i osob právnických.
I v případě právnických osob je nutné hájit jejich oprávněné zájmy a opatrovník to dělá v případě, že není ustanovena žádná oprávněná osoba, která má a může za právnickou osobu jednat zejména před soudem, nebo není jasné, kdo takovou osobou má být.
I právnickým osobám musí být opatrovník ustanoven soudem a může to být jedině osoba splňující způsobilost být členem statutárního orgánu společnosti.
Podobné články
Preventivní novinku ochrany podnikatelů před úpadkem schválila vláda
Prevence je vždycky lepší, než léčit již rozběhlé onemocnění a neplatí to jen pro zdraví lidské, ale i pro…
Více informací
K nepřímé diskriminaci zdravotně postiženého zaměstnance může dojít snadno
K nepřímé diskriminaci zaměstnance se zdravotním postižením, omezením či specifickou potřebou může na pracovišti…
Více informací
I při vyloučení možnosti odstoupení od smlouvy musí být vždy cesta ze závazku
Vždy když si dvě strany sjednávají smluvní podmínky nějakého závazku, musí postupovat v souladu s platnými…
Více informací
Pružná pracovní doba má také pravidla daná zákonem
Pružná pracovní doba zaměstnance je schéma pracovní doby rozdělené na úseky základní pracovní doby a úseky…
Více informací
