Proč podnikatel v insolvenci nesmí být čtvrtletním plátcem DPH?
Jakmile je vůči plátci DPH zahájeno insolvenční řízení a nastane účinnost rozhodnutí o úpadku, vzniká ze zákona zcela jasná a nezpochybnitelná povinnost – takový plátce se stává výhradně měsíčním plátcem daně z přidané hodnoty, přičemž tato změna nastává automaticky od zdaňovacího období, ve kterém rozhodnutí o úpadku nabylo účinnosti, bez jakékoli možnosti výjimky či odchylky.
Důvody zavedení přísné měsíční kontroly
Hlavním a zásadním důvodem, proč zákonodárce stanovil povinnost měsíčního zdaňovacího období pro plátce nacházející se v insolvenci, je potřeba zajistit přísnou, pravidelnou a průběžnou kontrolu nad tokem finančních prostředků u subjektu, který se již prokázaně nachází ve stavu platební neschopnosti nebo předlužení. Měsíční podávání daňových přiznání a odvod DPH umožňuje správci daně i insolvenčnímu správci průběžně sledovat hospodářskou situaci dlužníka, včas reagovat na případné nesrovnalosti a efektivně chránit zájmy věřitelů i státního rozpočtu. Čtvrtletní cyklus by naproti tomu poskytoval dlužníkovi příliš dlouhé období, během něhož by mohla vznikat nezanedbatelná a obtížně vymahatelná daňová pohledávka státu, která by dále prohlubovala již tak komplikovanou ekonomickou situaci všech zúčastněných stran. Kratší zdaňovací interval tedy výrazně snižuje riziko, že by se dlužník dostal do dalšího daňového dluhu, jenž by byl jen stěží uhraditelný z majetkové podstaty.
Zánik čtvrtletního období a přechod na měsíční režim
V okamžiku, kdy soud rozhodne o úpadku dlužníka, dochází k automatickému a okamžitému zániku dosavadního čtvrtletního zdaňovacího období, a to bez ohledu na to, v jaké fázi tohoto čtvrtletí se plátce právě nachází nebo jak dlouho mu do jeho řádného konce zbývá. Plátce DPH, který dosud splňoval zákonné podmínky pro čtvrtletní zdaňovací období – tedy zejména podmínku nepřekročení zákonem stanoveného obratu – ztrácí nárok na tento výhodnější režim automaticky ze zákona, aniž by bylo třeba jakéhokoli správního rozhodnutí či výzvy ze strany finančního úřadu. Od tohoto okamžiku je plátce povinen podávat daňová přiznání k DPH každý měsíc, dodržovat měsíční lhůty pro jejich podání a ve stejném intervalu rovněž odvádět příslušnou daň, přičemž tato povinnost se vztahuje na veškerou jeho ekonomickou činnost vykonávanou v rámci zachování provozu podniku v průběhu insolvenčního řízení.
Trvání měsíční povinnosti i po skončení insolvenčního řízení
Povinnost být měsíčním plátcem DPH přitom nekončí spolu s ukončením samotného insolvenčního řízení, ale přetrvává ještě výrazně delší dobu, konkrétně nejméně po dobu jednoho celého roku následujícího po dni, kdy bylo insolvenční řízení pravomocně skončeno. Toto prodloužení povinného měsíčního režimu i do období po ukončení insolvence má svůj jasný a logický důvod – podnikatel, který prošel insolvenčním řízením, je považován za ekonomicky rizikový subjekt, jehož finanční stabilita a schopnost řádně a včas plnit své daňové povinnosti nebyla dosud dostatečně prověřena ani obnovena, a proto je nezbytné zachovat zvýšený dohled nad jeho daňovými odvody i nadále. Teprve po uplynutí tohoto nejméně roční lhůty se může plátce případně ucházet o návrat do čtvrtletního zdaňovacího období, pokud samozřejmě splní veškeré zákonné podmínky, které jsou pro tento režim stanoveny, zejména podmínku týkající se výše ročního obratu a bezproblémové daňové historie.
