Proč se dvojímu zdanění příjmu z ciziny někdy nedá vyhnout?
Pokud občan České republiky pracuje, podniká nebo například pronajímá nemovitost v zahraničí, může se v určitých specifických situacích bohužel ocitnout v nepříjemné pozici, kdy se dvojímu zdanění svého příjmu jednoduše nevyhne. Konkrétně to znamená, že tentýž příjem bude zdaněn hned dvakrát – poprvé v zemi, kde byl tento příjem skutečně vydělán nebo jinak získán, a podruhé znovu v České republice, která jakožto země daňového rezidenství poplatníka požaduje zdanění veškerých jeho celosvětových příjmů. Tato situace může být pro mnohé poplatníky velmi nepříjemná a finančně zatěžující, přičemž v takových případech si musí poplatník pečlivě a důkladně zjistit veškerá platná pravidla pro zdanění příjmu v konkrétní zemi, kde daný příjem vznikl, tento příjem řádně a včas zdanit a odvést příslušnou daň z příjmu tamním finančním úřadům či jiným příslušným daňovým orgánům.
Kdy k dvojímu zdanění skutečně dochází?
Klíčovým faktorem, který rozhoduje o tom, zda bude daňový rezident České republiky vystaven dvojímu zdanění, je existence nebo naopak neexistence mezinárodní smlouvy o zamezení dvojímu zdanění mezi Českou republikou a zemí, ve které poplatníkovi příjem vznikl. Pokud má tedy daňový rezident České republiky zdanitelný příjem ze země, se kterou Česká republika podobnou mezinárodní smlouvu uzavřenu nemá, ocitá se v situaci, kdy je povinen uvedený příjem zdanit nejprve ve státě, kde tento příjem fyzicky vznikl a kde byl reálně vydělán, a následně musí zcela totožný příjem zdanit znovu, a to v České republice v rámci svého ročního daňového přiznání. V takovém případě bohužel nelze použít žádnou ze standardních metod, které slouží právě k zamezení nebo alespoň zmírnění tohoto dvojího zdanění, jako je například metoda vynětí příjmu ze základu daně nebo metoda zápočtu zahraniční daně na daňovou povinnost v České republice. Daň z příjmu musí být v těchto případech skutečně odvedena finančním úřadům v obou dotčených zemích, což představuje pro poplatníka výrazně vyšší celkovou daňovou zátěž.
Které země se tohoto problému týkají?
Výše popsaná nepříznivá situace s dvojím zdaněním se v praxi týká například příjmů, které daňový rezident České republiky získá v některých státech Latinské Ameriky, jako jsou například určité menší nebo ekonomicky méně propojené státy tohoto regionu, dále pak v některých asijských zemích, se kterými Česká republika dosud příslušnou bilaterální smlouvu neuzavřela, nebo třeba ve vybraných evropských mikrostatech, jako jsou Monako či Katar. Je však velmi důležité zdůraznit, že tato situace se neustále dynamicky mění a vyvíjí, neboť Česká republika průběžně a aktivně pracuje na rozšiřování své sítě mezinárodních daňových smluv, takže zemí, s nimiž má Česká republika smlouvu o zamezení dvojímu zdanění uzavřenu, neustále přibývá. Před jakýmkoliv rozhodnutím o práci, podnikání či investicích v zahraničí je tedy vždy nanejvýš vhodné ověřit si aktuální stav platných mezinárodních smluv, nejlépe přímo na stránkách Ministerstva financí České republiky nebo s pomocí zkušeného daňového poradce.
Důležitost potvrzení o zaplacené dani v zahraničí
Pokud však mezinárodní smlouva o zamezení dvojímu zdanění uzavřena není a poplatník se tak ocitá v situaci, kdy musí svůj příjem zdanit dvakrát, je naprosto zásadní a klíčové, aby si při zdaňování v zahraničí, tedy v zemi původu daného příjmu, vyžádal od tamních daňových orgánů oficiální potvrzující dokument o tom, že k tomuto zdanění skutečně došlo, a také o přesné výši daně, která byla v dané zahraniční zemi uhrazena. Tento dokument může mít různé formy v závislosti na konkrétní zemi a tamním daňovém systému, vždy by však měl jednoznačně a prokazatelně dokládat skutečnost zaplacení daně a její přesnou výši, aby mohl být následně použit pro daňové účely v České republice. Bez tohoto dokladu totiž poplatník nemůže uplatnit žádnou z níže popsaných možností, jak si alespoň částečně zmírnit celkovou daňovou zátěž plynoucí z dvojího zdanění.
Možnost uplatnění zahraniční daně jako daňového výdaje
I přestože se poplatník dvojímu zdanění zcela vyhnout nemůže a druhá platba daně v České republice ho prostě a jednoduše nemine, existuje alespoň jedna forma úlevy, která může jeho celkovou finanční zátěž částečně zmírnit. Konkrétně si totiž poplatník může v České republice uplatnit v zahraničí zaplacenou daň alespoň jako daňově uznatelný výdaj, a to buď v rámci ročního daňového přiznání podávaného příslušnému finančnímu úřadu v České republice, nebo případně také prostřednictvím ročního zúčtování daně u svého českého zaměstnavatele, pokud je v České republice zaměstnán a jeho zaměstnavatel toto roční zúčtování provádí. Tímto způsobem sice nedojde k úplnému zamezení dvojímu zdanění, nicméně zahraniční daň sníží základ daně v České republice, čímž se celková efektivní daňová zátěž poplatníka alespoň o něco sníží a situace se stane alespoň trochu přijatelnější. Je nicméně třeba zdůraznit, že právě k tomuto účelu je nezbytné disponovat výše zmíněným potvrzujícím dokumentem o zaplacení daně v zahraničí, bez něhož tento postup není možné uplatnit.
