Úprava vstupních pracovnělékařských prohlídek od června 2025
Nejzásadnější změnou, kterou nová právní úprava přináší, je prakticky úplné odstranění povinnosti vysílat na vstupní pracovnělékařské prohlídky zaměstnance, kteří budou vykonávat práce zařazené do první, tedy nejnižší rizikové skupiny. Tato kategorie zahrnuje široké spektrum pracovních pozic, které nepředstavují významné riziko pro zdraví zaměstnanců - typicky se jedná o administrativní pracovníky, recepční, mnohé pozice v oblasti IT, účetní, pracovníky zákaznického servisu a další profese, které nejsou spojeny s fyzicky náročnou prací nebo nepřicházejí do kontaktu s rizikovými faktory.
Tato změna se vztahuje jak na zaměstnance přijímané do standardního pracovního poměru, tak i na ty, kteří budou pracovat na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr - tedy na dohodu o provedení práce (DPP) nebo dohodu o pracovní činnosti (DPČ). Pro mnoho organizací, zejména těch, které často využívají flexibilní formy zaměstnávání nebo mají vysokou fluktuaci zaměstnanců, to může znamenat významné zjednodušení náborového procesu a snížení souvisejících nákladů.
Výjimky, kdy prohlídka zůstává povinnou i pro první kategorii
I přes obecné uvolnění povinnosti existují nicméně specifické situace, kdy bude nutné zaměstnance zařazeného do první rizikové skupiny na vstupní pracovnělékařskou prohlídku vyslat. První výjimkou jsou případy, kdy součástí pracovní náplně zaměstnance bude činnost, pro jejíž výkon je nezbytné ověřit podmínky zdravotní způsobilosti podle § 60 zákona o specifických zdravotních službách nebo podle jiných relevantních právních předpisů.
Typickým příkladem může být pozice řidiče, i když třeba jen příležitostného, nebo zaměstnance, který bude pracovat ve výškách či v jiných specifických podmínkách vyžadujících zvláštní zdravotní předpoklady. Zákonodárce zde pamatuje na to, že i v rámci profesí spadajících do první rizikové kategorie mohou existovat specifické činnosti, kde je zdravotní způsobilost klíčovým faktorem bezpečnosti.
Druhou situací, kdy bude nutné vstupní prohlídku zajistit i u zaměstnance z první rizikové kategorie, je případ, kdy o to sám zaměstnanec požádá. Toto ustanovení reflektuje právo zaměstnance na informace o svém zdravotním stavu ve vztahu k vykonávané práci a poskytuje mu možnost ověřit si, zda je pro danou pozici zdravotně způsobilý, i když to zákon obecně nevyžaduje.
Třetí výjimkou, která ponechává určitou míru diskrece na straně zaměstnavatele, je situace, kdy zaměstnavatel sám vyhodnotí, že je vstupní pracovnělékařská prohlídka v konkrétním případě nezbytná v zájmu ochrany zdraví a bezpečnosti práce. Toto ustanovení umožňuje zaměstnavatelům flexibilně reagovat na specifické okolnosti, které mohou nastat, a poskytuje jim nástroj pro prevenci potenciálních rizik, i když obecná povinnost vstupní prohlídky byla odstraněna.
Přetrvávající povinnosti pro rizikovější kategorie prací
V případě zaměstnanců, kteří budou zařazeni do vyšších rizikových kategorií prací, zůstává povinnost vstupních pracovnělékařských prohlídek zachována v plném rozsahu i po 1. červnu 2025. Konkrétně se jedná o pracovníky, jejichž činnost spadá do kategorie druhé, druhé rizikové, třetí nebo čtvrté podle kategorizace prací stanovené zákonem o ochraně veřejného zdraví.
Tyto kategorie zahrnují práce, které představují určitou míru rizika pro zdraví zaměstnanců - ať už se jedná o fyzickou náročnost, expozici hluku, vibracím, chemickým látkám, biologickým činitelům, záření a dalším faktorům, které mohou potenciálně negativně ovlivnit zdravotní stav. V těchto případech je vstupní pracovnělékařská prohlídka i nadále nezbytným nástrojem prevence a ochrany zdraví při práci.
Stejně tak zůstává povinnost vstupní prohlídky zachována v případech, kdy je součástí práce činnost, pro jejíž výkon jsou podmínky zdravotní způsobilosti stanoveny přímo příslušným zákonným předpisem. V těchto případech je specifická zdravotní způsobilost kritickým předpokladem pro bezpečný výkon práce, a proto zákonodárce tuto povinnost ponechává nedotčenou.
Praktické důsledky pro zaměstnavatele
Pro zaměstnavatele je zcela zásadní si uvědomit, že nová pravidla týkající se vstupních pracovnělékařských prohlídek se vztahují stejnou měrou na zaměstnance přijímané do klasického pracovního poměru i na ty, kteří budou pracovat na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr (DPP nebo DPČ). Neexistuje zde žádná diferenciace podle typu pracovněprávního vztahu - rozhodující je výhradně riziková kategorie práce a specifické okolnosti popsané výše.
V praxi to znamená, že zaměstnavatelé budou muset pečlivě vyhodnocovat povahu práce každého nově přijímaného zaměstnance a na základě toho rozhodovat, zda je vstupní pracovnělékařská prohlídka nezbytná či nikoliv. To může vyžadovat aktualizaci interních procesů a směrnic, proškolení pracovníků HR oddělení a případně i úpravu formulářů a dokumentace používané při nástupu nových zaměstnanců.
Kontrolní mechanismy a sankce
Velmi důležitým aspektem, který nesmí zaměstnavatelé opomenout, je skutečnost, že dodržování povinností v oblasti ochrany zdraví zaměstnanců, včetně těch souvisejících s pracovnělékařskými prohlídkami, podléhá zvýšené kontrolní činnosti ze strany Státního úřadu inspekce práce a oblastních inspektorátů práce. Tyto orgány mají pravomoc provádět kontroly na pracovištích a ukládat sankce v případě zjištění porušení zákonných povinností.
Případné pokuty za nedodržení právních předpisů v této oblasti mohou být značné a mohou významně převýšit náklady, které by zaměstnavatel vynaložil na řádné zajištění vstupních pracovnělékařských prohlídek. Kromě finančních sankcí může nedodržení těchto povinností vést i k dalším negativním důsledkům, jako jsou komplikace při řešení případných pracovních úrazů nebo nemocí z povolání, nebo dokonce k trestněprávní odpovědnosti v případě závažných následků.
