Za které pečující osoby bude stát hradit zdravotní pojištění i v roce 2026?
V českém systému sociálního zabezpečení existuje důležitá kategorie takzvaných státních pojištěnců, za které hradí povinné zdravotní pojištění stát namísto toho, aby si tito lidé museli platit pojištění ze svých vlastních prostředků. Mezi tyto státní pojištěnce tradičně patří osoby, které se věnují osobní, celodenní a řádné péči o malé děti nebo o těžce zdravotně postižené děti a dospělé, kteří jsou závislí na pomoci druhých osob ve druhém, třetím nebo čtvrtém stupni závislosti. Toto opatření má zajistit, aby lidé, kteří se plně věnují péči o své blízké a nemohou tedy vykonávat výdělečnou činnost, nebyli finančně postiženi v oblasti zdravotního pojištění a měli zajištěn přístup ke zdravotní péči.
Zásadní změna od 1. ledna 2026
Od prvního ledna roku 2026 však dojde k významné změně v této oblasti, která se dotkne určité skupiny pečujících osob. Z kategorie státních pojištěnců totiž bude vyřazena jedna specifická skupina rodičů, což znamená, že tito lidé si budou muset zdravotní pojištění hradit sami, případně budou muset najít jiný způsob, jak být pojištěni. Tato změna je součástí legislativní úpravy systému zdravotního pojištění a sociálního zabezpečení, která reaguje na ekonomické možnosti státu a na nutnost optimalizovat výdaje veřejných rozpočtů. Je proto velmi důležité, aby si všechny dotčené osoby byly této změny vědomy a mohly se na ni včas připravit, ať už finančně nebo tím, že zváží případný návrat do zaměstnání nebo jiné řešení své životní situace.
Rodiče na rodičovském příspěvku a peněžité pomoci v mateřství
I po uvedené změně však budou státními pojištěnci nadále osoby pobírající peněžitou pomoc v mateřství a následně rodičovský příspěvek, nebo ty osoby, které pobírají pouze rodičovský příspěvek pro dítě do dosažení věku tří let tohoto dítěte. Tato kategorie zůstává zachována, protože se jedná o nejranější období života dítěte, kdy je intenzivní péče jednoho z rodičů naprosto nezbytná a kdy je společensky žádoucí, aby se rodiče mohli plně věnovat péči o své novorozené dítě nebo batolecí dítě bez nutnosti řešit finanční otázky spojené se zdravotním pojištěním. Stát tak fakticky podporuje rodiče v tom, aby mohli zůstat doma se svými nejmenšími dětmi a poskytovat jim kvalitní péči v tomto kritickém vývojovém období.
Pečující o děti do sedmi let věku
Další kategorií, která si zachová status státního pojištěnce i po prvním lednu 2026, jsou osoby pečující o jedno nebo více dětí ve věku do sedmi let. Toto věkové rozhraní je stanoveno s ohledem na skutečnost, že děti do sedmi let věku jsou obvykle předškolního věku a vyžadují intenzivní péči dospělé osoby, zejména pokud nenavštěvují mateřskou školu na plný úvazek nebo pokud rodina pečuje o více dětí v tomto věkovém rozpětí. Hranice sedmi let je také významná proto, že v tomto věku obvykle děti nastupují do základní školy a začíná se měnit intenzita péče, kterou vyžadují - mohou být po určitou část dne ve škole a postupně se stávají samostatnějšími. Stát tak uznává, že péče o děti mladší sedmi let je natolik náročná, že může bránit rodiči v plnohodnotném výkonu zaměstnání, a proto za tyto pečující osoby hradí zdravotní pojištění.
Pečující o blízké osoby závislé na pomoci
Velmi důležitou skupinou státních pojištěnců, která si svůj status zachová i nadále, jsou osoby pečující o osoby blízké, které jsou závislé na pomoci jiné osoby ve druhém, třetím nebo čtvrtém stupni závislosti. Jedná se o situace, kdy některý z rodinných příslušníků pečuje o těžce zdravotně postiženého nebo nemocného člena rodiny, který není schopen se o sebe postarat sám a potřebuje intenzivní každodenní péči. Tato péče může zahrnovat pomoc s hygienou, oblékáním, příjmem potravy, pohybem, podáváním léků a celou řadou dalších činností, které jsou nezbytné pro důstojný život závislé osoby. Pečující osoby v těchto případech často nemohou vůbec vykonávat zaměstnání nebo mohou pracovat pouze na částečný úvazek, protože péče o závislou osobu je velmi časově i fyzicky náročná. Stát proto uznává, že tyto pečující osoby vykonávají společensky velmi cennou práci tím, že pečují o své blízké a umožňují jim zůstat v domácím prostředí namísto umístění v institucionálních zařízeních, což je často pro závislé osoby mnohem příjemnější a také pro stát ekonomicky výhodnější.
Pečující o děti závislé na pomoci v prvním stupni
Poslední kategorií, která si zachová nárok na to, aby za ni stát hradil zdravotní pojištění, jsou osoby pečující o dítě, které je závislé na pomoci jiné osoby do věku deseti let v prvním stupni závislosti. I když se jedná o první, tedy nejnižší stupeň závislosti, v případě malých dětí může tato závislost znamenat značnou zátěž pro pečující osobu, zejména pokud se jedná o kombinaci běžné péče o malé dítě a navíc péče o jeho zdravotní postižení nebo onemocnění. Děti do deseti let věku s prvním stupněm závislosti potřebují častější dohled, speciální péči, pravidelné návštěvy lékařů, rehabilitace a další úkony, které mohou rodiči ztěžovat nebo znemožňovat plnohodnotné pracovní zapojení. Stát proto uznává, že pečující osoby v této situaci si zaslouží podporu ve formě hrazení zdravotního pojištění.
Kdo ztratí od roku 2026 status státního pojištěnce
Zásadní změnou, která nastane od prvního ledna 2026, je vyřazení jedné konkrétní skupiny rodičů z kategorie státních pojištěnců. Do uvedené kategorie osob se nově od tohoto data nebudou řadit rodiče pečující doma o jedno dítě starší sedmi let nebo rodiče pečující o dvě děti ve věku do patnácti let, pokud se jedná o děti zdravé bez zdravotního postižení. Tato změna se tedy konkrétně dotkne rodin, kde jeden z rodičů zůstává doma s dětmi, které již navštěvují základní školu a jsou z velké části samostatné, ale rodič se přesto rozhodl nevracet do zaměstnání a věnovat se péči o tyto děti. Do konce roku 2025 jsou totiž v kategorii státních pojištěnců právě i rodiče, respektive jeden z rodičů, který se osobně celodenně věnuje péči o dvě děti do patnácti let věku, ale toto právo zanikne s účinností od nového roku 2026.
Důvody a dopady legislativní změny
Tato legislativní změna má své odůvodnění v ekonomických úvahách a ve snaze státu optimalizovat výdaje za zdravotní pojištění státních pojištěnců. Děti školního věku nad sedm let, které jsou zdravé, tráví značnou část dne ve škole a teoreticky nevyžadují neustálou přítomnost rodiče doma, což umožňuje alespoň jednomu z rodičů návrat do zaměstnání a tím i vlastní finanční zajištění včetně zdravotního pojištění. Stát tak přesouvá odpovědnost za zdravotní pojištění zpět na jednotlivce v situacích, kdy již není objektivní překážka pro výkon zaměstnání. Pro postižené rodiny však tato změna může znamenat značnou finanční zátěž, protože budou muset buď hradit zdravotní pojištění ze svého, což při péči o děti doma a bez příjmu může být velmi náročné, nebo budou nuceni hledat zaměstnání, aby si pojištění zajistili, což nemusí být vždy v souladu s jejich představami o rodinném životě a výchově dětí.
