Skutečné sídlo právnické osoby je z hlediska povinností k DPH klíčové
Skutečné a formální sídlo, čili sídlo zapsané v obchodním rejstříku, u většiny větších firem nebývá totožné. Obě záležitosti musí být vždy správně uvedeny v podnikatelských dokumentech, protože mají klíčový význam pro plnění daňových i dalších povinností právnické osoby. Skutečné sídlo, pokud se liší od toho zapsaného v dokumentaci, musí být vždy uvedeno zejména při registraci k DPH.
Právnické osoby si musí dávat pozor na to, aby měly v dokumentaci správně uvedeno zapsané nebo skutečné sídlo případně obě sídla, podle toho, které zákon žádá
Jak prozrazuje úvod u mnoha firem a institucí se velmi často liší sídlo zapsané ve firemních dokumentech a rejstřících od skutečného sídla, čili místa, kde firma či instituce skutečně působí a provozuje činnost. Uvedená skutečnost není z hlediska zákona nic proti paragrafům a občanský zákoník odlišnost zapsaného sídla právnické osoby od jejího sídla skutečného připouští a akceptuje, pokud je obojí zapsáno jak má a tam, kde to zapsáno má být.
Zápis sídla firmy do povinné úřední dokumentace zakladatelských listin a rejstříků je vždy jedním z prvních kroků, které musí být splněny, aby právnická osoba mohla formálně vzniknout. Jinak řečeno pokud by právnická osoba neuvedla do zakladatelského dokumentu a veřejného rejstříku adresu sídla, tak prostě nebude z právního hlediska existovat. Takové zapsané sídlo může dle § 136 nového občanského zákoníku klidně být v kterémkoli domě či bytě, pokud existence takového sídla nenarušuje klid a pořádek v domě.
Skutečné sídlo oproti výše uvedenému sídlu zapsanému NOZ sice jednoznačně nedefinuje, ale připouští jej a má kvůli němu i § 137, kde se uvádí, že každý se může dovolat skutečného sídla právnické osoby a proti tomu, kdo se naopak dovolává sídla zapsaného ve veřejném rejstříku, nemůže právnická osoba vystupovat s argumentem, že skutečné sídlo má na jiném místě. Ještě jednoznačněji řečeno uvedený argument ohledně skutečného sídla právnickou osobu nezbaví plnění povinností vůči osobě, která se jí dovolává v místě zapsaném.
Z uvedeného tedy jednoznačně plyne, že pokud se právnické osobě liší sídlo zapsané ve firemní dokumentaci a veřejných rejstřících od sídla, kde skutečně provozuje činnost a reálně působí, musí při plnění povinností uvádět vždy sídlo, které je ke splnění potřeba čili i sídlo skutečné.
Plnění povinností k DPH se bez uvedení skutečného sídla neobejde a za případné neuvedení hrozí pokuta až 500 000 Kč i zrušení registrace k DPH
Řádky výše tedy jednoznačně ukazují, že právnická osoba, které se liší zapsané sídlo od sídla skutečného, si musí z hlediska zákonů pečlivě hlídat, kdy a kam, které sídlo respektive adresu sídla uvádět. Velký pozor na správné uvedení skutečného sídla si musí právnické osoby dávat při plnění povinností souvisejících s DPH.
Zákon o DPH vnímá skutečné sídlo právnické osoby jako to mnohem důležitější a jednoznačně jím vnímá adresu místa, kde probíhá vlastní ekonomická činnost firmy, místa, kde jsou přijímána a vydávána rozhodnutí k fungování firmy. A právě toto skutečné sídlo čili místo skutečné aktivity právnické osoby si zákon o dani z přidané hodnoty nezbytně žádá uvést už při registraci k DPH. Od roku 2015 musí právnické osoby povinně uvádět při uvedené registraci adresy obou sídel tedy sídla zapsaného i sídla skutečného, pokud se liší. Bez uvedení obou údajů již registrace neproběhne. Právnické osoby, které se registrovaly k DPH před rokem 2015, musí mít údaj o skutečném sídle v dokumentech pro správce daně správně doplněn. Taktéž právní předpisy EU stanoví, že pouhá poštovní adresa pro sídlo ekonomicky činné osoby povinné k dani nestačí a pro daňové záležitosti musí být jednoznačně uvedena i adresa, kde ekonomická činnost probíhá, případně musí být jednoznačně uvedeno, že jde o místo shodné. Správce daně musí mít vždy k dispozici přesný a přímý kontakt na daňový subjekt kvůli rychlému vyřizování daňových záležitostí hlavně kontrolních.
Pozor neuvedení adresy skutečného sídla právnické osoby pro účely DPH trestá zákon pokutou až 500 000 Kč a označením plátce za nespolehlivého nebo může dojít i ke zrušení registrace k DPH.
Uvedení skutečného sídla si mohou žádat i jiné povinnosti než daňové
Firmy, kterým se liší sídlo skutečné ekonomické aktivity od sídla zapsaného v dokumentech, si musí dávat pozor, aby vždy uváděly tu správnou adresu sídla nejen v případě daňových povinností. Skutečné sídlo je třeba uvádět i při žádosti pro povolení provozování například bankovní činnosti a stejně tak instituce vyžadují uvedení skutečného sídla po firmách zaměstnávajících cizince. Jak vidno údaje uváděné v kolonce sídlo firmy je důležité promyslet, zvláště pokud existují údaje dvojí.
Podobné články
Doručování důležitých písemností zaměstnanci e-mailem zatím stále nemusí být nejlepší volbou
Ačkoli se doručování písemností zaměstnancům prostřednictvím e-mailu může zaměstnavatelům jevit jako ta…
Více informacíDoručování důležitých písemností zaměstnanci e-mailem zatím stále nemusí být nejlepší volbou
Ačkoli se doručování písemností zaměstnancům prostřednictvím e-mailu může zaměstnavatelům jevit jako ta nejsnazší a nejpřijatelnější cesta, opak může být pravdou. Je důležité si uvědomit, že pro doručování zásadních pracovněprávních písemností e-mailem je zatím stále nutné splnit ne zcela snadné podmínky, které by se sice měly v dohledné budoucnosti změnit, ale zatím se tak nestalo.
Při doručování zásadních pracovněprávních písemností zaměstnanci e-mailem je nutné promyslet, zda je to ze zákona možné a zda budou splněny příslušné podmínky
Doručování písemností zaměstnanci e-mailem musí zaměstnavatel vždy pečlivě zvažovat podle toho, o jakou písemnost se jedná a co ohledně jejího doručování stanoví zákon konkrétně zákoník práce. Je důležité si jako zaměstnavatel uvědomovat, že pro doručování zásadních písemností v pracovněprávním vztahu, například písemností ohledně pracovního poměru, odměňování, či porušení pracovní neschopnosti jsou zákoníkem práce stanovena jednoznačná pravidla a postupy, jak musí být doručení v konkrétní situaci provedeno, aby bylo platné.
S uvedenými pravidly se musí zaměstnavatel před volbou způsobu doručení písemnosti zaměstnanci pečlivě seznámit, aby věděl, který ze způsobů, ve které situaci konkrétně použít.
Zákonem uznávaných a určených způsobů doručování výše uvedených písemností v pracovněprávních vztazích je hned několik od doručování do vlastních rukou na pracovišti, přes doručování provozovatelem poštovních služeb, až po doručování elektronicky e-mailem nebo datovou schránkou. Zaměstnavatel si však nemůže libovolně vybrat, který ze způsobů pro doručení důležité písemnosti zvolí, ale musí (zatím stále) postupovat v přesně vymezeném sledu. Začít je nutné vždy od doručení písemnosti do vlastních rukou zaměstnance na pracovišti. Až teprve pokud doručení na pracovišti není možné, může zaměstnavatel zvolit doručení prostřednictvím:
- provozovatele poštovních služeb čili běžné pošty,
- sítě nebo služby elektronických komunikací nebo
- datové schránky.
Z uvedeného tedy jednoznačně plyne, že k doručení pracovněprávních písemností určených do vlastních rukou zaměstnance nelze volit doručení e-mailem jako primární, ale až jako další možnost když se nezdaří předání na pracovišti, nebo kdekoli bude zaměstnanec zastižen.
Dále je třeba si v souvislosti s doručením uvedených písemností e-mailovou cestou uvědomovat, že zde zákon stanoví nutné splnění tří poměrně přísných podmínek pro postup zaměstnavatele i zaměstnance, aby doručení bylo právně platné.
K doručení pracovněprávních dokumentů e-mailem je nutný předchozí písemný souhlas zaměstnance, elektronická adresa pro doručování i elektronické podpisy
Předchozí řádky ukazují, že doručování pracovněprávních písemností například pracovní smlouvy zaměstnanci e-mailem nemusí být ze zákona správným způsobem a primárně je třeba stále volit způsob předání zaměstnanci přímo. Na straně druhé, i když doručení e-mailem správnou volbou, protože jiný způsob možný není, může nastat další problém s pravidly.
Paragraf 335 zákoníku práce si při doručování prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací čili doručování e-mailem žádá nejen písemný souhlas zaměstnance a poskytnutí elektronické adresy pro uvedené doručování, ale také elektronické podepsání písemnosti na straně zaměstnavatele i zaměstnance.
Aby mohl zaměstnavatel vůbec zvolit doručení výše popsaných písemností e-mailem, musí mít předtím písemný souhlas zaměstnance s takovým způsobem doručování a k tomu i elektronickou adresu také poskytnutou zaměstnancem k danému účelu. Další co zaměstnavatel k uvedenému doručování musí mít je vlastní uznávaný elektronický podpis, kterým bude doručovaná písemnost podepsána.
Elektronický podpis však potřebuje i zaměstnanec pro potvrzení přijetí písemností. Zákon si zatím potvrzení přijetí písemnosti zaměstnancem stále žádá a toto potvrzení může zaměstnanec uskutečnit jedině datovou zprávou podepsanou svým uznávaným elektronickým podpisem.
Pokud tedy nedá zaměstnanec zaměstnavateli písemný souhlas s doručováním prostřednictvím e-mailu nebo nemá zaměstnavatel či zaměstnanec vlastní elektronický podpis, tak doručování pracovněprávních písemností e-mailem mezi nimi možné není.
Změnit a usnadnit podmínky doručování uvedených písemností e-mailem by měla chystaná novela zákoníku práce. Zaměstnanec již nebude muset potvrzovat přijetí, protože se uplatní fikce doručení
Významný obrat v záležitosti doručování popsaných písemností e-mailem mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, by měla přinést ona chystaná velká novelizace zákoníku práce. Jedná se o onu novelizaci, která má též upravit podmínky práce z domova, práce na dohody i řadu dalších záležitostí.
Pokud tedy uvedená novelizace dojde platnosti, doručování písemností zaměstnanci e-mailem by se měla otevřít snazší cesta. Písemný souhlas zaměstnance s doručováním pracovněprávních písemností e-mailem i elektronickou adresu sdělenou zaměstnancem, bude zaměstnavatel potřebovat pořád. Bez vlastního elektronického podpisu, kterým odesílaný dokument podepíše, se zaměstnavatel také neobejde, ale na potvrzení ze strany zaměstnance už nebude potřeba. A zaměstnanec nebude pro dané účely muset mít ani elektronický podpis.
Na straně zaměstnance by totiž nově měla platit fikce doručení. Pokud se tedy zaměstnanec a zaměstnavatel dohodnou, že zaměstnavatel bude doručovat uvedenou dokumentaci zaměstnanci e-mailem a zaměstnanec stvrdí uvedený souhlas v dohodě podpisem, bude moci zaměstnavatel uvedeným způsobem písemnosti doručovat i bez potvrzení zaměstnance. Záležitost bude po 15 dnech od odeslání považována za doručenou fikcí.
Preventivní novinku ochrany podnikatelů před úpadkem schválila vláda
Prevence je vždycky lepší, než léčit již rozběhlé onemocnění a neplatí to jen pro zdraví lidské, ale i pro…
Více informací
K nepřímé diskriminaci zdravotně postiženého zaměstnance může dojít snadno
K nepřímé diskriminaci zaměstnance se zdravotním postižením, omezením či specifickou potřebou může na pracovišti…
Více informací
