Pracovní cesta zaměstnance a doba mimo vlastní výkon pracovního úkolu a kdy náleží či nenáleží mzda
Je jasné, že na pracovní cestě plní zaměstnanec úkoly, kvůli nimž byl zaměstnavatelem na pracovní cestu vyslán. Jenže ani na pracovní cestě nemůže plnit zaměstnanec povinnosti úplně celou dobu. Musí se nějak dopravit na místo a zpět, musí mít alespoň nějaký čas na odpočinek. A jak je to v takových chvílích se mzdou? A jak je to vlastně při pracovní cestě s prací přesčas?
Ani na pracovní cestě zaměstnanec nemůže úplně celou dobu jen a jen pracovat. Co se mu v takovém případě započítává do práce a je za to placen a co už ne a za co mzdu nedostane?
I když i na pracovní cestě plní vyslaný zaměstnanec pracovní úkoly, které mu zaměstnavatel určí a obvykle se jedná o stejnou či podobnou náplň práce, kterou by konal i na pracovišti zaměstnavatele. A i když je stanoven i rozsah pracovní doby směn či směny kdy má zaměstnanec práci konat a kdy má být dokončena, tak stejně přirozeně je a vždy bude výkon práce na pracovní cestě v něčem jiný, než práce na obvyklém místě výkonu stanoveném v pracovní smlouvě. Snad všechny zaměstnance v dané souvislosti zajímá, jak to bude se mzdou případně platem za tuto jejich práci, protože na každé pracovní cestě vždy vzniknou chvíle, kdy zaměstnanec sice nekoná pracovní úkol, ale současně je stále na pracovní cestě a nemůže být v daném okamžiku, tam, kde by chtěl být a dělat si co by chtěl.
Vždy platí, že i při pracovní cestě má zaměstnanec zaměstnavatelem stanoveno či sjednáno rozvržení pracovní doby. Ve většině případů jde o totožné rozvržení pracovní doby, jaké zaměstnanec má i mimo výkon pracovní cesty při výkonu práce na svém běžném pracovišti.
Není pochyb, že doba trávená zaměstnancem na pracovní cestě, kdy zaměstnanec koná přímo úkol či úkoly které od zaměstnavatele dostal a kvůli němuž byl na pracovní cestu vyslán je vždy ze zákona dobou pracovní a zaměstnanci za tuto dobu vždy náleží příslušná mzda nebo plat. Toto je ukotveno jednoznačně i v § 210 zákoníku práce. Stejný paragraf také určuje, že celá doba strávená na pracovní cestě, která spadá do stanovené pracovní směny, když běží pracovní doba zaměstnance je dobou, za kterou zaměstnanci náleží mzda nebo plat v nezkrácené výši i v případě, když zaměstnanec v této době zrovna neplní pracovní úkol, ale tráví určitou část cestováním třeba za klientem, nezbytným čekáním a podobnými záležitostmi. Takto strávenou dobu pracovní cesty totiž zákoník práce vnímá jako překážky v práci na straně zaměstnavatele, za níž zaměstnanci náleží mzda.
Co se týká přesčasů na pracovní cestě, tak platí, že pokud zaměstnanec tráví na pracovní cestě plněním zadaných pracovních povinností více času, než je jeho dohodnutá pracovní doba jde o práci přesčasovou a náleží mu samozřejmě odměna za práci i příplatek za práci přesčas.
Za dobu, kterou zaměstnanec tráví na pracovní cestě mimo pracovní dobu, ale jinak než plněním pracovních úkolů už však zaměstnanci mzda nenáleží
Ovšem pozor celá věc není tak jednoduchá, jak by se z řádků výše mohlo zdát. Většina zaměstnanců má na pracovní cestě i dobu, kdy sice pracovní cesta probíhá a zaměstnanec tráví dobu jinak než plněním pracovních úkolů avšak mzda mu za tuto dobu nenáleží, protože už jde o dobu mimo stanovenou pracovní dobu. Jde například o čas, kdy se zaměstnanec dopravuje na pracovní cestu a z této cesty. I když danou záležitost zaměstnanec nemůže řešit jinak a za plněním uložených úkolů se musí nějak dostat a stejně tak se musí dostat i zpět a musí to být v období, mimo pracovní dobu nenáleží mu za tento úsek mzda a nelze ani hovořit o práci přesčas.
Výše zmíněný § 210 zákoníku práce má totiž i druhou část, kde se stanoví, že za dobu strávenou na pracovní cestě mimo stanovenou pracovní dobu jinak než plněním pracovních úkolů zaměstnanci mzda nenáleží.
Příklad:
Zaměstnancova pracovní doba u zaměstnavatele v místě výkonu práce začíná v 7.00 a končí v 15.00 hodin. Tento zaměstnanec má konat úkol mimo pracoviště ve vzdálenějším městě, kam trvá cesta dvě hodiny. První pracovní úkol porada mu začíná již v 8.00 hodin.
Na pracovní cestu musí zaměstnanec vyrážet už minimálně v 6.00 hodin. Uvedené ale znamená, že doba mezi 6.00 a 7.00 už bude také dobou trávenou na pracovní cestě, ale půjde zde o cestování nikoli plnění pracovních úkolů a zaměstnanci za uvedenou dobu nebude náležet mzda.
V době mezi 7.00 a 8.00 bude uvedený zaměstnanec stále ještě na cestě do místa konání, bude cestovat a neplnit pracovní úkoly, ale už se tak bude dít v rámci pracovní doby a zaměstnanci už za uvedenou dobu bude náležet mzda.
Podobné články
Mzdu musí mít ve stanoveném termínu zaměstnanec k dispozici
Blíží se doba čerpání dovolených, a nemusí být vždy snadné nahradit ani pracovníky vyřizující mzdové…
Více informací
Náhrady za poškození zdraví při práci se od června 2023 zvýší, ale méně než obvykle
Většina důchodců již ví, že se jim, od 1. června 2023 zvýší v rámci mimořádné valorizace důchody a že to…
Více informací
Ochranné pracovní prostředky zaměstnanců znamenají pro zaměstnavatele řadu povinností
Každý zaměstnavatel má ze zákona povinnost zajistit zaměstnancům bezpečnost a ochranu zdraví při práci. Z uvedené…
Více informací
Prolnutí tuzemských a zahraničních cestovních náhrad
Cestovní náhrady náleží zaměstnanci za plnění úkolů pro zaměstnavatele na pracovní cestě. Pokud zaměstnanec…
Více informací
