Přestupek nelze vždy jednoduše smést ze stolu, protože za určitých podmínek se může projednávat bez přítomnosti obviněného
Přestupek je sice společensky škodlivé jednání, které má však nižší míru závažnosti než trestný čin a proto se velmi často na řešení dané záležitosti neklade takový důraz a nechá se spíše takzvaně vyšumět neboli promlčet. Jenže není přestupek jako přestupek i za přestupek se ukládají tresty a odpovědnosti za přestupek se nelze jen tak vyhnout. I když se obviněný snaží vyhýbat a odkládat projednávání věci, může se v některých případech projednávat i bez jeho přítomnosti.
Spoléhat se v případě přestupku na promlčecí lhůtu není dobré řešení, protože spravedlnost si viníka najde, i když se jí snaží vyhnout
Jak je řečeno v úvodu přestupek je sice i z pohledu zákona provinění méně nebezpečné než trestný čin, což ovšem neznamená, že se takové jednání nebude řešit často i u soudu či že za takové jednání nebudou následovat často i velmi citelné sankce v podobě pokut či zákazů nejrůznějších činností. Spoléhat se v případě přestupku na jeho promlčení je ze strany viníka také velmi krátkozraké jednání, protože únik před spravedlností je stále těžší. Správní orgány a soudy už dobře vědí, že mnoho provinilců se snaží odpovědnosti záměrně vyhýbat a tak přesně vědí kdy uznat omluvu viníka z jednání, a kdy naopak mohou záležitost projednat i bez jeho přítomnosti.
Podle zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich je přestupkem každý společensky škodlivý protiprávní čin, který je uvedeným zákonem výslovně označen jako přestupek, vykazuje jeho znaky a na druhé straně nenaplňuje podstatu trestného činu.
Rozdíl mezi přestupkem a trestným činem zas není až tak velký a v některých záležitostech je hranice mezi oběma stavy velmi tenká a proto se vždy nejdříve určuje, zda u daného jednání nebyla naplněna skutková podstata trestného činu a teprve, když je jasně určeno, že tato skutková podstata naplněna nebyla, řeší se uvedený delikt jako přestupek právě dle přestupkového zákona. Základním rozdílem je míra závažnosti posuzovaného protiprávního jednání. Tato míra závažnosti určuje další postup řešení záležitosti, stanovení postihu a ovlivňuje i případnou promlčecí lhůtu přestupku.
U každého přestupku sice může dojít po určité době k jeho promlčení, což jinými slovy znamená, že pokud se věc z nějakého důvodu neřeší, uplyne ze zákona určená promlčecí lhůta k tomuto řešení a viník zůstane nepotrestán.
Nejčastěji zákon u přestupků stanoví promlčecí lhůtu jednoletou, ale může být i promlčecí lhůta tři roky.
Promlčecí lhůta 3 roky se užívá u přestupků, za které zákon ukládá pokuty, u nichž je horní hranice 100 000 Kč nebo vyšší.
Pokud se jedná o přestupky, kde zákon stanoví horní hranici pokuty nejasně jen procentem z určité předem ne zcela jasné částky, použije se promlčecí lhůta jednoletá. Daný postup určil Nejvyšší správní soud.
Pokud se účastník řízení snaží jednání záměrně protahovat, aby se vyhnul hrozbě sankce, může soud nakonec projednat záležitost bez jeho přítomnosti
U přestupků platí totéž co u ostatních nepříjemných záležitostí, což znamená, že ten, kdo chce mít nepříjemnost brzy za sebou a čistý štít, musí ji aktivně řešit. Kdo se snaží vyhnout odpovědnosti a případnému postihu, většinou celou věc jen nesmyslně protahuje, sankci se nevyhne a nakonec může soud jednat i bez něho.
Pokud se účastník řízení snaží prokazatelnými obstrukcemi protahovat a zdržovat jednání a vyhýbat se odpovědnosti, že například opakovaně předkládá soudu dokumentaci s chybami, například chybou v datu narození u plné moci pro zmocnitele, nemusí se vždy dočkat toho, že se jednání odloží a přeruší, ale naopak za určitých okolností, může soud pokračovat navzdory uvedené vadě v dokumentaci. A stejná situace může nastat i v případě, když se účastník řízení několikrát bez relevantní omluvy k jednání nedostaví.
Pozor ne každou omluvu neúčasti na projednání přestupku soud obviněnému uzná
Jak naznačují řádky výše o přestupku a sankci, která bude za dané jednání následovat, může soud v krajním případě rozhodnout i při neúčasti viníka. Jestliže se obviněný několikrát po sobě na vyzvání soudu nedostaví k jednání bez uznatelné omluvy, může být rozhodnuto i bez něho.
Ovšem pozor jako uznatelná omluva nemusí soudu postačit dokonce ani platná vystavená neschopenka a jen málokdy lze uspět s argumentem neodkladných služebních či soukromých záležitostí. V případě neschopnosti účastnit se jednání ze zdravotních důvodů, záleží na tom o jakou záležitost, jaké závažnosti se jedná. Jestliže se účastník omlouvá z důvodu prokazatelně prodělávané infekční nemoci či neodkladné dlouhodobé hospitalizace, protože jej postihlo srdeční selhání, nemá důvod s omluvou neuspět. Naproti tomu zlomenou ruku nebo opakovaně bolavý zub soud, jako relevantní omluvu nejspíš soud akceptovat nebude.
V případě neodkladných služebních či soukromých záležitostí bývají soudy ještě méně shovívavé. Protože Nejvyšší správní soud nekompromisně stanovil, že nařízené soudní jednání má přednost před služebními či soukromými záležitostmi obviněného či například svědků.
Podobné články
Informace v příloze účetní závěrky jsou stejně zásadní jako údaje v závěrce samotné
Příloha účetní závěrky je vždy nedílnou součástí každé účetní závěrky a slouží jako doplňující…
Více informací
Odstupné může být poskytováno i jako benefit
Zaměstnavatelé mají ze zákona možnost poskytovat svým zaměstnancům nejrůznější výhody nebo jinak řečeno…
Více informací
Spolupráci s OSVČ je třeba jistit správnou smlouvou, aby nešlo o švarcsystém
Spolupráci s OSVČ si firmy musí stále bedlivě střežit, aby vždy probíhala zákonnou cestou na základě platných…
Více informací
Nepřetržitý odpočinek zaměstnance při více zaměstnáních nebo dohodách
Doba nepřetržitého odpočinku zaměstnance v pracovním procesu je nařízena přímo zákoníkem práce. Zaměstnavatelé…
Více informací
