Vedení účetnictví Praha, Brno, Bratislava, Wien, Warszawa

Kompletní účetní servis a služby daňového poradce.
Vedení účetnictví, daňové poradenství ,zpracování mezd, roční uzávěrky a další účetní služby.

Zaměstnavatel může, ale nemusí kompenzovat mimopracovní dobu na pracovní cestě

Na pracovní cestě ve většině případů zaměstnanci stráví daleko více času, než by trávili na pracovišti, kdyby nekonali pracovní cestu, ale odměna jim za uvedenou dobu ze zákona většinou nenáleží. Musí být tato nutná nepracovní doba doba trávená v rámci pracovní cesty vždy neplacená, nebo to jde i jinak?

Zaměstnavatel může, ale nemusí kompenzovat mimopracovní dobu na p 2.jpg

Datum článku: 05. 10. 2022

Každý zaměstnanec chce dostat řádně zaplaceno i za pracovní cestu, jenže mzda či plat nenáleží úplně za všechen čas na pracovní cestě strávený

Někteří zaměstnanci konají pracovní cesty pro svého zaměstnavatele s potěšením z toho, že mohou vyměnit na chvíli obvyklé prostředí práce na pracovišti za prostředí jiné často akčnější a přinášející nové poznatky i zážitky. Jiní zaměstnanci pracovními cestami nadšeni být nemusí a konají je prostě proto, že jsou jejich pracovní povinností. Obě skupiny se však shodují v tom, že za uvedený čas chtějí a mají právo dostat řádně zaplaceno. Potíž může nastat v tom, že ne všichni zaměstnanci, kteří jsou vysíláni na pracovní cestu, vědí, jak odměňování za dobu strávenou na pracovní cestě funguje a že nemusí dostat zaplaceno za úplně celý čas, který jim pracovní cesta zabere. Uvedená neznalost často působí po skončení pracovní cesty nepříjemnosti mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, když zaměstnanec očekává, že za pracovní cestu dostane zaplaceno mnohem více, protože tam přece strávil daleko více hodin navíc, než by trávil při práci na obvyklém pracovišti. Pojďme si nyní připomenout jak to s odměňováním za pracovní cesty vlastně je.

Samozřejmě platí, že zaměstnanci vyslanému zaměstnavatelem k plnění pracovních úkolů na pracovní cestu, čili mimo obvyklé standardní pracoviště zaměstnance náleží danému zaměstnanci mzda či plat a cestovní náhrady. Jenže právě odměňování mzdou či platem má právě při pracovní cestě svá specifika. Jak prozrazuje již jeden z předchozích článků na tomto portálu na stejné téma, tak doba trávená na pracovní cestě mimo standardní dobu pracovní a mimo plnění pracovního úkolu už není dobou pracovní a mzda či plat za ni zaměstnanci nenáleží.

Za dobu strávenou na pracovní cestě mimo dobu pracovní, kterou zaměstnanec trávil jinak než plněním pracovních úkolů, tedy obvykle cestováním na a z pracovní cesty, čekáním na ubytování a podobně, mzda zaměstnanci podle ustanovení zákona nenáleží a nenáleží ani náhrada mzdy či platu nebo peníze za přesčas. Uvedená doba je prostě zákonem vnímána jako doba nepracovní, i když ji zaměstnanec tráví na pracovní cestě a nemůže si s daným časem nakládat podle vlastní vůle. Zaměstnavatel se tedy nedopouští porušení zákona, pokud zaměstnanci nevyplatí mzdu za hodiny strávené na pracovní cestě například čekáním na dopravní spoje a samotným cestováním, pokud uvedené cestování a čekání probíhá mimo obvyklou pracovní dobu zaměstnance. Za uvedenou dobu cestování či čekání, která není dobou pracovní a zaměstnanec neplní pracovní úkoly, náleží zaměstnanci pouze cestovní náhrady (stravné, proplacení nákladů na cestování).

Zaměstnavatelé mohou mimopracovní dobu strávenou na pracovní cestě zaměstnancům proplácet dobrovolně jako benefit

Z výše uvedených řádků je tedy jednoznačně jasné, že zaměstnavatel nemá povinnost proplatit zaměstnanci mzdou nebo platem úplně všechen čas strávený konáním pracovní cesty. Jenže výkon pracovní cesty se vším, co je s ním spjato včetně třeba výše zmíněného cestování, bývá často mnohem náročnější, než výkon samotného pracovního úkolu a zaměstnavatel by měl danou činnost zaměstnance také nějak odměnit, například proplatit uvedenou dobu či alespoň její část jako benefit.

Zákon tedy nijak nezakazuje zaměstnavatelům, aby zaměstnancům při pracovních cestách propláceli i mimopracovní dobu, kterou musí v rámci pracovní cesty trávit nutným cestováním či čekáním, ale rozhodnutí zda tato doba bude či nebude zaměstnanci nějak kompenzována například formou prémií či jiného benefitu, záleží pouze na rozhodnutí a vůli daného zaměstnavatele.