Na co se vztahuje hmotná odpovědnost a na co odpovědnost za svěřené věci?
Zaměstnanecké právo v oblasti náhrady škody rozlišuje mezi dvěma zásadně odlišnými typy odpovědnosti, které nelze v žádném případě zaměňovat ani sloučit dohromady – jedná se o dohodu o hmotné odpovědnosti a dohodu o odpovědnosti za svěřené věci, přičemž každá z těchto dohod upravuje zcela jinou oblast pracovněprávních vztahů a vztahuje se na odlišný typ věcí, které zaměstnavatel zaměstnanci svěřuje k výkonu jeho pracovní činnosti.
Co zahrnuje hmotná odpovědnost
Dohoda o hmotné odpovědnosti se vztahuje výhradně na takzvané hodnoty v oběhu, tedy na věci, které přímo vstupují do hospodářského koloběhu a jejichž povaha spočívá v tom, že jsou průběžně vydávány, přijímány, evidovány a převáděny – konkrétně se jedná o hotové peníze, ceniny, poukázky, stravenky, vstupenky na kulturní či sportovní akce, zásoby zboží nebo materiálu. Zaměstnanec, který má takové hodnoty ve svěřené správě a nakládá s nimi v rámci svých pracovních povinností, za ně nese zvýšenou míru odpovědnosti právě na základě písemně uzavřené dohody o hmotné odpovědnosti. Je však naprosto zásadní zdůraznit, že tuto dohodu nelze platně uzavřít se zaměstnancem, který v době jejího podpisu nedosáhl věku osmnácti let, a to bez jakýchkoliv výjimek – zákon tuto hranici stanovuje zcela jednoznačně, aby chránil mladistvé pracovníky před nepřiměřenou finanční zátěží a odpovědností, která by mohla přesáhnout jejich právní způsobilost a životní zkušenosti.
Co řeší odpovědnost za svěřené věci
Odpovědnost za svěřené věci naproti tomu dopadá na zcela odlišnou kategorii majetku, jímž zaměstnavatel zaměstnance vybavuje za účelem výkonu jeho práce – typicky se tedy jedná o služební počítače, mobilní telefony, pracovní nářadí, přístroje, stroje, vozidla nebo jiné hmotné prostředky, které zaměstnanec využívá při každodenním výkonu své pracovní činnosti. Pokud dojde ke škodě, ztrátě nebo poškození takové svěřené věci, je zaměstnavatel oprávněn požadovat náhradu škody, přičemž musí vznik škody zaměstnanci prokázat – tato odpovědnost navíc není věkově omezena jako v případě hmotné odpovědnosti, a proto ji lze uplatnit i vůči nezletilým brigádníkům, pokud jim zaměstnavatel vznik konkrétní škody řádně prokáže v souladu se standardními pravidly upravujícími náhradu škody v pracovněprávních vztazích.
Proč nelze dohody zaměňovat
Praktickým důsledkem výše popsaného rozdělení je skutečnost, že pokud zaměstnavatel uzavřel se svým zaměstnancem pouze dohodu o hmotné odpovědnosti, avšak opomněl uzavřít rovněž dohodu o odpovědnosti za svěřené věci, pak v případě poškození nebo ztráty služebního počítače, pracovního nářadí či jiného obdobného vybavení nemůže zaměstnavatel po zaměstnanci úspěšně vymáhat náhradu škody na základě dohody o hmotné odpovědnosti – tato dohoda se totiž na takový typ věcí jednoduše nevztahuje a její aplikace na věci, které nespadají do kategorie hodnot v oběhu, by byla právně neplatná a nevymahatelná, což může mít pro zaměstnavatele velmi nepříjemné finanční i právní důsledky, jimž lze předejít jedině důsledným a pečlivým smluvním zajištěním obou typů odpovědnosti zvlášť.
