Pracovní pohotovost může být součástí mnoha zaměstnání, ale vždy musí být dodržována zákonem stanovená pravidla
Pracovní pohotovost může být součástí mnoha zejména náročnějších zaměstnání, kde je nutné zajistit nepřetržitou a plynulou péči o lidské životy, ochranu životů, zdraví i majetku a taktéž nepřetržité fungování strojů a zařízení zajišťujících nejzásadnější fungování společnosti. Právě proto, jak je pracovní pohotovost důležitá, tak je důležité, aby proces vždy fungoval podle jasných a srozumitelných pravidel.
Pracovní pohotovost může zaměstnavatel i nařídit, ale vždy jen v souladu s pravidly zákona a s jejich přísným dodržováním
Jak už prozrazují řádky výše pracovní pohotovost je specifický postup práce spjatý ve většině případů s řešením velmi náročných a zásadních problémů a náročných situací. Zaměstnavatel i zaměstnanec, pro něž je pracovní pohotovost běžnou nebo jen občasnou realitou pracovního života by měli mít jasno, co pracovní pohotovost obnáší, co je třeba dodržovat a na co dávat pozor.
Zásadní životně důležité záležitosti si vždy žádají vymezení pravidel zákonem a je tomu tak i v případě pracovní pohotovosti. Klíčové záležitost ohledně pracovní pohotovosti upravuje zákoník práce především v § 78, 95 a 140. Pracovní pohotovost z hlediska zaměstnance znamená být po určitou dobu připraven na pokyn zaměstnavatele okamžitě případně v co nejkratším čase v kteroukoli denní případně i noční dobu připraven k výkonu práce a uvedenou práci začít konat. Z pohledu zaměstnavatele povolat pracovníky k pracovní pohotovosti znamená, mít připravené zaměstnance schopné v případě nenadálé mimořádné situace okamžitě reagovat a vykonávat potřebnou činnost třeba i mimo běžnou pracovní dobu a většinou i v nestandardních a mnohem náročnějších podmínkách.
Výkon pracovní pohotovosti může zaměstnavatel zaměstnanci nařídit, ale jen na základě předchozí dohody se zaměstnancem. To znamená, že pohotovost nemůže být nařízena zaměstnanci, který by nebyl s uvedenou eventualitou předem obeznámen a nevyjádřil s ní předchozí souhlas. Bez dohody se zaměstnancem nemůže zaměstnavatel držení pohotovosti jednostranně nařídit.
Formu dohody o pracovní pohotovosti zákon jednoznačně neurčuje, ale doporučuje se vždy uzavírat dohodu písemnou. V dohodě o pracovní pohotovosti by mělo být stanoveno. Jak bude držení pohotovosti probíhat, jakým způsobem musí být zaměstnanec při pohotovosti dostupný, jak rychle se musí na pokyn zaměstnavatele při pohotovosti dostavit na pracoviště. Držení pohotovosti totiž ze zákona nesmí probíhat na pracovišti zaměstnavatele, ale mimo pracoviště, obvykle je zaměstnanec držící pohotovost ve svém bydlišti či na jiném místě, z něhož je možné se na pracoviště ve vymezeném čase dostavit.
Pokud by zaměstnanec držel pohotovost na pracovišti zaměstnavatele připraven k výkonu práce, nešlo by v daném případě o pohotovost, ale o práci přesčas.
Odměna zaměstnanci za pracovní pohotovost
Pokud zaměstnavatel používá možnost nařídit zaměstnancům v naléhavých situacích pracovní pohotovost, musí mít jasno také v tom, jak je to v této situaci s odměňováním. Odměna za pracovní pohotovost se v daném případě řídí § 140 zákoníku práce.
Za držení pracovní pohotovosti náleží zaměstnanci odměna minimálně ve výši 10 procent průměrného výdělku. Odměna pro zaměstnance může být i vyšší. Vyšší odměnu je dobré ukotvit vnitřním předpisem firmy a zanést ji také do dohody o výkonu pracovní pohotovosti.
Důležité je rozlišovat, že za dobu držení pracovní pohotovosti, tedy připravenosti k výkonu náleží zaměstnanci právě uvedená odměna, ale nikoli mzda či plat, které dostává podle toho, zda jde o zaměstnance státu či zaměstnance v soukromém sektoru.
V případě, že je zaměstnanec držící pohotovost skutečně zaměstnavatelem k výkonu práce povolán a začne práci vykonávat, jde v daném případě už opět o práci, za níž mu náleží mzda nebo plat podle toho čím je odměňován. Odměna za pracovní pohotovost a mzda či plat však nenáleží současně. Pokud tedy zaměstnanec pouze drží pracovní pohotovost a není v dané době povolán k výkonu práce, náleží mu pouze odměna 10 procent. Pokud je povolán k práci, přestane náležet odměna, ale náleží mzda.
Když je zaměstnanec v pohotovostním režimu povolán do práce během svátků, víkendů zkrátka mimo svoji pracovní dobu náleží mu ke mzdě či platu příplatek za práci přesčas minimálně ve výši 25 procent z průměrného výdělku.
Doba odpočinku a pracovní pohotovost
V každém pracovním procesu u každého zaměstnance musí zaměstnavatel také vždy pamatovat na zákonné dodržování doby odpočinku.
Samotné držení pohotovosti bez povolání do výkonu práce je vlastně dobou odpočinku. Pokud však v průběhu držení pracovní pohotovosti bude zaměstnanec povolán do práce, uvedená doba odpočinku se tím přeruší a je nutné hlídat, aby i při výkonu práce v souvislosti s pracovní pohotovostí byla dodržována doba odpočinku podle zákona.
Podobné články
Firmy budou muset povinně jasně informovat nejen zaměstnance o odměňování a skončí doložky o mlčenlivosti
Zaměstnavatelé budou mít již brzy nové povinnosti ohledně informování zaměstnanců i inspektorátu práce ohledně…
Více informací
Informace v příloze účetní závěrky jsou stejně zásadní jako údaje v závěrce samotné
Příloha účetní závěrky je vždy nedílnou součástí každé účetní závěrky a slouží jako doplňující…
Více informací
Odstupné může být poskytováno i jako benefit
Zaměstnavatelé mají ze zákona možnost poskytovat svým zaměstnancům nejrůznější výhody nebo jinak řečeno…
Více informací
Spolupráci s OSVČ je třeba jistit správnou smlouvou, aby nešlo o švarcsystém
Spolupráci s OSVČ si firmy musí stále bedlivě střežit, aby vždy probíhala zákonnou cestou na základě platných…
Více informací
